22. 9. 2015

Pod jedenatřicetiletým Matějem Stropnickým, náměstkem pražské primátorky, se houpe židle. Rozkmital ji spor kolem Pražských stavebních předpisů. Jejich návrh měl Stropnický upravit tak, aby vyhovovaly požadavkům ministerstva pro místní rozvoj, jež zodpovídá za stavební legislativu. Úkolu se politik s vyhraněně levicovým smýšlením ujal s vervou. Zkusil zároveň vytvořit systém, který by donutil mocné pražské developery více přispívat na komunální služby a infrastrukturu. Věří totiž, že současné společnosti škodí chamtivý zájem velkého byznysu. Stropnický však narazil jak u developerů, tak na ministerstvu pro místní rozvoj i u radních. Má nálepku snílka a chaotika. Málem se kvůli němu rozpadla pražská koalice. Dnes zastupitelstvo jedná o jeho odvolání z funkce.

 Co myslíte, přežijete na postu náměstka primátora?

Pravděpodobnost roste. Trojkoalice uznává, že jsem její pevnou součástí, přesvědčili jsme o tom i koaliční partnery. I když – to přesvědčování v koalici je házení hrachu na zeď. S ČSSD je to těžké. Tam jsou zájmy, které nelze u tohoto stolu jasně pojmenovat.

To zní dost temně. Jaké nepojmenovatelné zájmy má pražská ČSSD?

No, dá se to vysvětlit na změnách územního plánu. Vlastníci stavebních parcel žádají navýšení koeficientů zástavby. Jde třeba o to, budou-li mít nové domy šest pater jako ty okolní, nebo dvanáct, protože developeři potřebují víc vydělat. My nebráníme, aby stavěli, ale chceme výstavbu regulovat. ČSSD dělá vše pro to, aby vyhověla developerským zájmům. Před volbami měla na plakátech, že bude regulovat developerskou výstavbu. Teď, když k tomu má příležitost, to blokuje. Jak si to vysvětlujete?

Nejsou vaše požadavky na developery přehnané? Pro město je dobré, aby v něm firmy investovaly, stavěly a měly zisk.

Určitě. Ale přiměřený. Developeři skupují levnější pozemky mimo centrum. Změnou územního plánu si nechají dělat z polí stavební parcely. Postaví satelity pro čtyři pět tisíc obyvatel a pak žádají, aby je Praha napojila na kanalizace, postavila parky, školy, kulturní zařízení. Město platí a vzniká mu ztráta. To musí přestat.

Pražská vláda je zase zralá na krach. Vystřídali se tu čtyři primátoři za pět let, ale nikdo se nevypořádal s problémy typu Opencard či tunel Blanka. Proč správa města nefunguje?

V Praze jsou přítomny velké peníze. Zároveň tady je zvykem dělat pravolevé koalice, které deformují závazky stran vůči voličům. Programy, s kterými strany do voleb šly, se nerealizují v zájmu různých praktických problémů. Výsledkem je dlouhodobá rezignace stran na programovou vyhraněnost. Hlavní je být u rozhodování. Právě ČSSD rezignovala na možnost vyhrávat volby, má jen ambici být vždy u toho, „abychom si lízli“.

Strana zelených je v Praze součástí přesně takové účelové koalice.

Nemyslím. Když se podíváte na programové prohlášení současné koalice, je velmi detailní. To je základ, o který se vždycky mohu opřít.

Před osmi lety se Strana zelených dostala do Topolánkovy vlády. I to byla nesourodá koalice, ale byli jste „u lizu“. Jak tu éru hodnotíte?

Byl omyl, že jsme tam vstoupili. Stálo nás to léta sporů a stigmatizace některých zelených témat. To se projevuje tím, že je i dneska možná debata o prolomení těžebních limitů a bourání vesnic kvůli uhlí. U nás se dávno vytěžilo, co se vytěžit mohlo, a je třeba se zamýšlet nad jinými formami energií.

Na severu Čech to nevidí tak jednoznačně. Řada místních fandí těžbě, protože zajišťuje zaměstnanost.

O tu už tak nejde, doly na Mostecku zaměstnávají nejvýš tři tisíce lidí.

Ale závisí na nich další tisíce míst. A nerýsuje se náhrada za těžbu.

Kdyby peníze, které se tam investují do rekultivací, šly do tvorby nových pracovních míst anebo kdyby se ty rekultivace dělaly i bez těžby, bude tam práce hodně. Evropská unie na to dává ohromné peníze. Zatím zisky z těžby odcházejí soukromým společnostem, státu jde zlomek. Kdyby stát trval na tom, aby těžaři museli stoprocentně rekultivovat vytěžené oblasti, těžba by skončila, nevyplácela by se. Je to stejné, jako když není v ceně rajčat ze Španělska zahrnuta cena za používání státy budovaných dálnic. Jen proto jsou u náš španělská rajčata levnější než česká. Je to nelogické.

Jste vyhraněný levičák. O Praze se říká, že je pravicová, že tady by volby vyhrála i Klausova tenisová raketa. Vy jste tu ale teď podle průzkumu firmy Ipsos nejpopulárnější a nejdůvěryhodnější politik. Čím to?

Těžko hodnotit. Ale do pražského zastupitelstva jsem se dostal na základě preferenčních hlasů.

Zvláštní, že je vám, levičákovi, na radnici bližší hnutí ANO oligarchy Andreje Babiše než levicová ČSSD.

Myslím, že se zájmy Andreje Babiše netýkají rozvoje města, výstavby a reklamy. Aspoň co mi je známo. A levicovost ČSSD v Praze se neprojevuje.

Jsou některé politické strany vůči byznysovým zájmům a korupci odolnější než jiné?

Zelení působí už několik let v řadě měst, a to i velkých. A nenajdete korupční kauzu, která by s nimi byla spojena. U zelených byla vždy zdůrazňována kritika konzumerismu, spotřeby, peněz. Na zisk, na peníze nekladou takový důraz. Mají jinak nastavený hodnotový žebříček, spotřeba pro ně není všechno.

Jaký je věkový průměr Strany zelených?

Nevím přesně, určitě pod třicet let.

Nezáleží-li zeleným na penězích, není to ideály, které k mládí patří? Ty pod tíhou praktických životních starostí často mizí.

Plně uznávám váhu praktických starostí. Ale zelení na českých radnicích nejsou samí mladíci.

Jsou Češi moc konzumní?

Je důležité přemýšlet v kontextu celé planety. Řada studií ukazuje, že kdyby všichni žili v takovém nadbytku jako Amerika a další vyspělé státy, Země by byla rychle snědená, zkonzumovaná, vyčerpaly by se její zdroje, voda, půda… Je třeba být pokornější. Současný ekonomický systém si ale spotřebu vynucuje. Je uměle hnaná výrobci. Jen si vezměte ty vaše mobily, jak málo vydrží. Jsou nastavené na to, aby se rozbily těsně po záruce a vy jste si šli koupit nové. To platí i pro jiné výrobky.

Ekonomiku pohání právě spotřeba. Díky tomu, že lidé nakupují, se tvoří pracovní místa. Máte jiný motor?

Nemáme všechny recepty hotové, neumíme na každou otázku do detailu odpovědět. Ale chceme proměnit hodnotový žebříček. Klesne-li konzum, vytvoří se ekonomika založená na jiných potřebách.

Vy sám jste se od věcí oprostil. Nemáte auto, notebook, televizi, bydlíte v nájmu. Časopisu Reflex jste před časem líčil, že jste se vzdal i varné konvice, abyste neplýtval energiemi. Vydrželo vám to?

Zatím ano.

Taky jste řekl, že nepotřebujete sporák, protože se stravujete ve městě, po restauracích.

Jistě, kolektivní stravování je ekologičtější než individuální.

Jenže jíst po restauracích je dražší, to si nemůže dovolit každý. Snižování spotřeby je dost luxus…

Nechodím do drahých restaurací, ale do jídelen a ne denně. Kdybych říkal, že chci reprezentovat zelenou politiku, ale jezdil do práce autem s řidičem, jak by se to slučovalo? Mnoho věcí nepotřebuju a můj životní styl mě baví. Sám sebe zkoumám, kam jsem schopný zajít. Snažím se naplnit ideál, který zelení nabízejí v politice. Ale to je můj osobní přístup. Ani všichni zelení mě nenásledují v takovém rozsahu. A i moje cesta má rezervy a výjimky. Ne všeho se umím vzdát, alespoň ne okamžitě. Byl bych rád, kdyby se lidé zamýšleli, když si kupují novou věc, zda ji potřebují. Ale vždycky budu hájit jejich právo na vlastní život a životní strategii. Každému cesta ke štěstí vede jinudy.

Myslíte, že je reálné přesvědčit lidi ve střední Evropě, aby se vzdali komfortu, který vidí na Západě? Že se Češi vzdají jahod v zimě, zahraničních dovolených v hotelech, že přesednou z aut na tramvaje nebo kola?

Lidé musí vidět smysl takového směřování. Musí být zřejmé ohrožení, jež pro planetu představuje spirála spotřeby, nadměrné dopravy, likvidace obrovského množství odpadů. Přece nechceme žít na úkor těch, kteří přijdou po nás.

Neodpustíme vám názor na největší politické dilema dneška. Jak se má Česká republika postavit k uprchlické krizi?

Uprchlická krize je jev, který právě souvisí i s tím nadměrným konzumem a příliš rychlým čerpáním zdrojů na Zemi. V Sýrii se velké množství lidí kvůli suchu a erozi půdy přesouvá z venkova do měst, i tím roste riziko nepokojů. K tomu se přidává válečný konflikt, velmocenské zájmy, boje o zdroje a ropu. To platí pro celý arabský svět. A ke všem těmto podstatným příčinám se navíc přidává islám, ovšem jen jako jedna z mnoha položek, které vyhrocují konflikt.

Jak by se Česko mělo postavit k momentálním důsledkům onoho konfliktu? Co s imigranty, kvótami, se shengenskými hranicemi? Co nejznámější zelený politik navrhuje?

Byl by zázrak, kdybych zrovna já už teď přesně věděl, jak postupovat, aby bylo řešení trvale udržitelné. Ale je nesprávné se distancovat od problému, který kolektivně řeší Evropa. Obecně stojím na straně těch, kteří žádají o pomoc, pokud ji potřebují. Ale jsem pro to, aby se tlumily zbytečné kontroverze a neodůvodněné obavy. Jako třeba strach z islámu.

Před časem jste zachraňoval pražský squat Klinika. Aktivisté z Kliniky nedávno zvedli jako jedni z mála v Česku vlajku pomoci uprchlíkům, uspořádali pro ně sbírku a Pražané je zahrnuli dary…. Je vám tento postoj blízký?

Dary lidé vykupují své svědomí. Zelená politika se snaží předcházet příčinám migrace. Západ soustavně intervenuje do jednotlivých blízkovýchodních režimů. Dokud se to bude dít, bude naše odmítání solidarity s uprchlíky licoměrné. My chceme, aby si Západ uvědomil, že žije nad poměry. Situace je neudržitelná a musíme začít u sebe. Já jsem začal.

***

Náměstek primátorky Matěj Stropnický (31) vystudoval žurnalistiku a mezinárodní teritoriální studia na FSV UK v Praze. Od roku 2003 je členem Strany zelených. V roce 2006 se stal zastupitelem v Praze 3, v letech 2012–2014 tam působil jako místostarosta. V roce 2014 uspěl ve volbách na pražský magistrát a stal se náměstkem primátorky pro oblast rozvoje územního plánu. Od počátku roku 2015 volá pražská primátorka Adriana Krnáčová po jeho odvolání kvůli neshodám o stavebních předpisech.

Zuzana Kubátová, Vojtěch Janda, redaktoři MF DNES

 

článek vyšel 10.9.2015 v Mladé frontě DNES