1. 12. 2009
Obyvatelé české metropole mají před sebou posledních pár dní, kdy mohou nahlas promluvit do budoucí podoby svého města. Magistrát jim až do příští středy umožňuje posílat námitky a připomínky k novému územnímu plánu.
O konečné verzi budou zastupitelé hlasovat podle plánů příští léto a toto společné „dítě“ ovlivní na dlouhá léta dopředu spoustu věcí – od trasování zásadních silničních tahů přes stezky pro kola a mapu městských parků až po pravidla pro výšku věžáků v nových bytových a obchodních komplexech. Přesto o všech těch naznačených občanských možnostech nikdo ve městě pořádně nic neví.
Není to překvapení. Pražská radnice tlačí svou představu města úřednickou a hlasovací mašinerií potichu (a jakoby náhodou především ve shodě s velkorysými plány spřízněných firem). Zákony sice radním nařizují, aby do debaty o podobě územního plánu zatáhli i sousedy, ale vedení města se daří tenhle úkol zamotat do nesrozumitelných pravidel hry.
Pokud si tedy dnes zájemci pod dojmem svých perspektiv (přiživeným jednotou obyvatel okrajů Prahy, kteří úspěšně napadají snahu radních postavit jim potichu před domy další dálnice) rozkliknou magistrátní web, bude většina z nich rychle ze hry venku. Není se za co stydět – pražský model dodnes naplňuje i vcelku divoké představy o zmrtvujících možnostech úřednického ptydepe.
Neřešme teď, proč tomu tak je. Spokojme se s konstatováním, že vedení největšího českého města vyhovuje co nejpomalejší cesta k územnímu plánu, protože k dosud platnému starému „plánu“ lze pohodlně dolepovat nejrůznější účelové změny. Přilehlá agenda, řešící pár stromů nebo věžáků v parku, je pro většinu lidí, jichž se bezprostředně netýká, dokonale nezajímavá.
Zkusme se spíš podívat na to, co se dá v následujících osmi dnech dělat. Praha teď velmi zjednodušeně řečeno řeší otázku, jak bude vypadat dělení města na zóny (výroba, zástavba, rekreace, zeleň a komunikace).
Každý obyvatel města se může na mapě podívat, co se v jeho okolí plánuje a do středy k tomu zanést do magistrátních papírů připomínky. V praxi to vypadá třeba tak, že sousedé z Karlína a Libně mohou požadovat, aby konšelé na lukrativních pozemcích u Vltavy naplánovali místo věžáků park (nebo aby případné stavby omezili jasnými pravidly). Lidé z okolí magistrály mohou žádat, aby se hlučná a špinavá tepna v budoucnu zklidnila a cyklisté budou potřebovat jasný plán základních stezek ve středu města.
A tak dále. Základní pravidlo zní, že majitelé pozemků a nemovitostí mají silnější hlas (pokud se jim ostatní chtějí vyrovnat, musí se spojit do skupiny, disponující dvěma stovkami podpisů). Ještě důležitější pravidlo říká, že snaha pochopit záludnosti okolo územního plánu přesahuje možnosti všedního dne. Zájemcům nelze než doporučit spolupráci s pražskými spolky, které se v plánech na budoucí město dobře orientují (třeba Oživení, Automat, Arnika nebo Pražské matky).
Hrát na vlastní pěst je zatím v Praze ztráta času.
Autor: Martin Kontra
Zdroj: respekt.cz 1.12.2009