24. 6. 2009
V posledním roce pražský magistrát urychlil přípravy nového územního plánu. Výsledná podoba této nejdůležitější městské vyhlášky bude podmíněna politickým zadáním, které je od základu špatné. To, co vedení radnice označuje za snahu o zjednodušení územního plánování, je ve skutečnosti otevřenou branou pro zástavbu posledních volných míst v městě a zejména pro korupci.
Územní plán je z hlediska rozvoje Prahy nejdůležitější vyhláškou. Tato barvami a čárami pokrytá mapa na mnoho let dopředu určuje, jaké využití má mít každý pozemek. Jestli oblíbený park zůstane parkem, na jakém místě vyroste obytný dům, nákupní centrum či silnice. Každý občan, kterému leží na srdci budoucnost jeho bydliště, by měl sledovat dění okolo změn starého a přípravy nového územního plánu. Pouze bystré oči a tlak ze strany zastupitelů městských částí a občanů dokážou přesvědčit magistrát, aby budoucí územní plán respektoval zájmy Pražanů.
Bohužel musím konstatovat, že politické zadání nového plánu není dobré. Cílem jeho tvůrců je v porovnání se současným stavem pracovat s hrubším měřítkem, snížit množství kategorií upravujících využití území a významně rozšířit jejich definice. Pokud dnes chcete např. postavit v parku podzemní parkoviště, musíte nejprve požádat o změnu územního plánu, která je veřejně projednávaná v zastupitelstvu. Nový plán přesouvá rozhodování mimo dohled veřejnosti a zvyšuje tak riziko korupce. O čem dnes rozhoduje zastupitelstvo na veřejném zasedání, to v budoucnu bude posuzovat úředník za zavřenými dveřmi. Mým prvním a zásadním požadavkem je návrat k podrobnějšímu členění ploch a zúžení definic přijatelného využití pozemků.
Územní plán by měl důsledně chránit ta místa, která jsou nejzranitelnější – zeleň. Pro ochranu orné půdy lze například využít projektu magistrátu na výsadbu nových lesů, tzv. zeleného pásu. Přeměna prašných polí na nové lesoparky by se mohla stát protiváhou k masivnímu zastavování volné krajiny, kterého jsme svědky dnes. Také Rohanský a Libeňský ostrov a další zanedbaná místa by měla být určena především pro zeleň, oddech občanů a sport. V neposlední řadě by měla být zachována většina zahrádkářských kolonií, které, pokud funguje jejich samospráva, dotvářejí kolorit našeho města.
Nejzávažnějším problémem města je automobilová doprava. Současný i nový územní plán počítají s masivním zvyšováním kapacity silnic. V tom vidím problém. V dnešní době si bazarové auto může dovolit prakticky kdokoliv, do Evropy míří asijské vozy za 50 000 Kč a blíží se moment, kdy motorová vozidla město zcela ucpou. Miliardové investice do okruhů a tunelů způsobí jediné – kolaps odsunou o několik málo let. V novém územním plánu by před auty měla dostat přednost veřejná doprava, zejména železniční a tramvajové tratě. V oblasti silniční dopravy by měl být přehodnocen projekt Městského okruhu tak, aby svému okolí neškodil víc, než současný stav a aby dokázal vyřešit tragické dluhy minulosti – Severojižní magistrálu nebo průtah ulicí V Holešovičkách. Územní plán by měl také počítat s alternativním dopravním řešením pro případ, že na vládní úrovni dojde ke změně trasy vnějšího silničního obchvatu Prahy z jižní na severní variantu.
Stávající politické zadání pro tvorbu územního plánu je chybné a bez jeho přehodnocení vznikne špatný územní plán, který poškodí kvalitu života obyvatel města. Věřím, že stále je prostor k dohodě. Doufám, že vedení magistrátu zahájí skutečný dialog s Pražany o podobě nového územního plánu. Důvod je prostý – žijeme v tomto městě, zajímá nás, v jaké podobě jej předáme svým potomkům a proto máme právo budoucnost Prahy aktivně ovlivňovat.
Petr Vilgus, zastupitel Městské části Praha 8 za Stranu zelených a člen Rady krajské organizace SZ v Praze