8. 2. 2008
Pokud přistoupíme na jarmareční symboliku, že je Praha srdce Česka, tak Letenská pláň může být jeho dobře naladěná hospodyňka, která město udržuje v dobré kondici. Obyvatelé totiž na Letné rádi odpočívají a čerpají energii. Její prázdnota však neustále ponouká ke stavebním rejdům.
V této chvíli je to nejveřejnější, nejsvobodnější a nejotevřenější místo v Praze,“ říká o Letenské pláni architekt, urbanista a místopředseda Klubu Za starou Prahu Martin Krise.
Příznivci Ladronky nebo Hvězdy by s jeho výrokem určitě polemizovali, nic to ale nemění na tom, že je Letná unikátní místo v centru hlavního města. Potvrdí to maminky s kočárky, penzisté, osamělí běžci i skejťáci, nemluvě o milencích, pejskařích a jezdcích na kolečkových bruslích. Není to už tolik sociálních skupin, aby pláň měla své opodstatnění a mohla si v klidu žít?
Ne. Stále se najde plno nepokojných myslí, které zdejší volný prostor dráždí. Zastavěl se už nesčetněkrát, ale jen v nákresech architektů a hlavách mocipánů. V minulosti, jak si zanedlouho povíme, vcelku úspěšně odolával všemožným tlakům, dnes se však dostal do soukolí několika ambiciózních projektů. Tunel a podzemní parkoviště se už staví, oceanárium a dvě budovy s přívlastkem „národní“ – knihovna a fotbalový stadion – se vážně plánují.
Letné reálně hrozí, že zmizí její současná podoba a za lomozu bagrů a jeřábů vyprchá její kouzlo.
Pláň odolává
Letná zůstala prázdná díky řadě příznivých okolností. Nevznikly tady vesnice, protože tu nebyla voda a navíc špatně dostupný prostor za hradbami s oblibou využívali nepřátelští vojáci, pro které představoval výborné stanoviště pro útok na město. „Zlom nastal v době, kdy se k Praze začaly připojovat okolní obce. Jako první to byly už v 80. letech 19. století Holešovice- Bubny,“ říká historik architektury Zdeněk Lukeš. Letenská pláň je součástí právě Holešovic, jen jihozápadní cíp poblíž Kramářovy vily patří k Hradčanům. Na nevyužité ploše nejdříve vyrostly ohrady a skladiště, které se nevešly do města, ale od začátku minulého století je postupně nahrazovala nejrůznější sportoviště. Dřevěný stadion pro sokolské slety, dostihový ovál, pobývala tu i fotbalová Slavia, dokud její stadion nezničil oheň. „Pořád ovšem neustaly představy, že je to jen dočasné řešení,“ připomíná Lukeš. Měla zde stát galerie, úřední čtvrť a více či méně utopické projekty, ale většina vyšuměla do ztracena. Jen na východním okraji pláně vzniklo na přelomu 30. a 40. let 20. století sídlo ministerstva vnitra a dvě muzejní budovy. Po nástupu komunistů vymizela sportoviště a Letná se využívala ke srocení lidu.
Zaplavily ji vojenské přehlídky a později i prvomájové průvody. Pláň sice výborně posloužila k ideologickým účelům, ale jinak přečkala bolševika docela bez úhony. Jestliže dnes při procházce po Letenských sadech přece jen narazíte na nějakou stavbu, většinou tu stojí skoro od nepaměti. Například novorenesanční Letenský zámeček pochází z 60. let 19. století.
Nedaleko čeká na lepší časy starobylý dřevěný kolotoč. Zezdola z nábřeží mezi holými stromy prosvítá budova restaurace převezená z bruselské výstavy Expo 58. Jen už dnes neslouží k zahnání hladu a žízně, ale jsou v ní kanceláře.
Tunel nebo průkop?
Další stavební rébus představovalo dopravní spojení. Na začátku dvacátého století Letná překážela v cestě z centra do Střešovic či Dejvic. Přední architekti se proto v několika soutěžích předháněli v nápadech, jak na ni vyzrát. Nabízely se tři možnosti: tunel, serpentina anebo průkop, který by pláň rozdělil na dvě části. „Hlavním propagátorem průkopu byl Jan Koula, který jako autor Čechova mostu snil, že jeho osu prodlouží na Letnou,“ říká Lukeš. Ze zažloutlých snímků a zrnitých záběrů to vypadá, jako by tehdy lidé žili v „černobílu“ s navoskovanými kníry, buřinkami a uctivými poklonami.
Jenže architektonická zápolení před sto lety provázely podobné emoce jako dnes Kaplického knihovnu. Soutěže v letech 1908-9 se zúčastnily dvě generace architektů a vyhrál Antonín Engel, zástupce té mladší. Vyprojektoval tunel, nad jehož vjezdem měla stát velká socha kněžny Libuše opřená o letenský svah.
Konzervativci jeho návrh napadli, že není český, protože Engel pracoval ve Vídni v ateliéru Otto Wagnera, a že jej ani možná nevymyslel on, ale přímo Wagner. A tak se nepostavilo nic. „Vznikly i kuriózní projekty jako šikmá lávka ze Starého Města nebo obrovská spirála pro pěší,“ podotýká Lukeš. K propojení došlo až v roce 1953, kdy vznikl tunel naproti Štefánikovu mostu. Jiný tunel, zvaný Blanka, se tu už téměř rok zrovna staví. Povede z Troje pod Stromovkou a vyústí právě Na Špejcharu, vedle stadionu Sparty.
Co bylo před „blobem“
O kus dál leží nevyužitá smyčka tramvají a konečná autobusů, kde pravděpodobně vyroste Národní knihovna. Na tomto místě stát může, protože podle územního plánu je to jediný pozemek, který se smí zastavět. „Na rozdíl od celé Letenské pláně, která je vyznačena jako městská zeleň, případně sportovní areál,“ zdůrazňuje Lukeš. „U knihovny je důležité, aby byla v centru dění. Je tu výhodné napojení na stanice metra, tramvaje a autobusu,“ míní historik architektury. „Pro Letnou je knihovna nejmenší hrozba,“ souhlasí zastupitel Strany zelených v Praze 7 Ondřej Mirovský. Mladý politik se svými kolegy loni v září zahájil kampaň Zachraňme Letnou, jejímž cílem je zachovat pláň v současném stavu. „Snažíme se, aby lidé měli dostatek informací a zajímali se o její budoucnost,“ vysvětluje koordinátor iniciativy. Petiční výzvu zastupitelům pražského magistrátu, aby o stavbách jednali na svém zasedání, dosud podepsalo čtyři a půl tisíce občanů.
Prostor u zastávky Na Špejcharu má i svou lokální „předchobotnicovou“ historii.
Krátce po vzniku Československa tu na popud stavitele Václava Havla, otce bývalého prezidenta, vyrašily kubistické dřevěné koleje pro slovenské studenty.
Původně provizorní Kolonka byla zbourána až na konci 60. let a dnes ji zde připomíná skromný pomníček. Po revoluci přišli Japonci s nabídkou, že tu postaví koncertní síň pro Českou filharmonii. „Nakonec byla klika, že to organizoval maniodepresivní japonský velvyslanec, který naštěstí zase upadl do deprese, takže z toho sešlo,“ říká Krise, jenž tehdy byl poblíž rozhodování.
Podle Lukeše se také spekulovalo, zda tím nechtěl někdo ulít peníze. Jestli byl východoasijský záměr motivovaný zalíbením v české hudební klasice, nebo postranními úmysly, už asi nevypátráme, jisté je, že se v této končině nic nepostavilo.
Fabrika u Hradu
Jinou uvažovanou stavbou je Národní fotbalový stadion. Současné působiště Sparty by se zbouralo a na jeho místě by vyrostl moderní stánek až pro čtyřicet tisíc diváků. Stadion leží naproti Letenské pláni a ovlivňuje ji už dnes, kdy má jen poloviční kapacitu. „Když říkám Angličanovi, že bych měl pro něj byt vedle Sparty, tak křičí: Ne, ne, já to znám z Anglie!“ líčí Krise své zkušenosti z realitní kanceláře.
Vidinou národního stadionu na Letné se nadchl místopředseda Českomoravského fotbalového svazu a někdejší sparťanský šéf Vlastimil Košťál a nehodlá se jí vzdát.
Co na tom, že podle současného trendu se stavby tohoto typu přesouvají do okrajových čtvrtí? V řadě evropských metropolí sice stadiony dodnes stojí v centru, jenže je to proto, že v době jejich vzniku vypadala městská zástavba úplně jinak. Pokud se staví stadiony nové, tak výhradně na okrajích měst, kde jsou dopravně lépe dostupné a jejich provoz tolik neobtěžuje okolí. To je případ Amsterdamu, kde si Ajax zbudoval svou Arenu na periferii, stejně tak Francouzi postavili národní stadi
on na okraji Paříže, daleko od Eiffelovky nebo Notre-Dame. V Praze by měl národní stadion vzniknout vzdušnou čarou necelých patnáct set metrů od areálu Pražského hradu. „Fabrika se dnes také nestaví v centru města, kam už Praha 7 patří,“ argumentuje Mirovský. „Vhodné lokality pro větší stadion jsou v Letňanech, Vysočanech nebo na Hagiboru,“ míní Krise.
Podle Lukeše je slabým bodem projektu nevyhovující parkování. „V podzemních garážích, které se tu staví, je málo míst i vstupů. Auta by tam stála v řadě několik hodin, než by se nasoukala dovnitř a po zápase zase vyjela ven, což úplně ochromí dopravu. Nezbývá pak, než udělat povrchové parkoviště, a pláň se změní v parking,“ předpovídá Lukeš. Navíc, aby se drahý stadion zaplatil, konaly by se zde často i mimofotbalové akce. „I když Sparta hraje s průměrným týmem v lize a přijde sedm tisíc fanoušků, tak už to způsobuje zásadní dopravní problémy a policejní manévry,“ upozorňuje Mirovský. Jestli se splní Košťálův sen, zatím není jasné.
Oceán u Stalina
Opačný konec Letné si možná podmaní mořští živočichové. Už osm let se totiž bezvýsledně jedná, zda se na místě bývalého Stalinova pomníku objeví velké oceanárium. Pražští radní australský projekt nejprve podporovali, posléze otočili a dnes vyčkávají. „Dokud nevznikne urbanistická studie celé Letné, tak se nic nestane,“ komentuje současnou situaci náměstek primátora Pavel Klega. Smysl oceanária zpochybňuje fakt, že na nedalekém Výstavišti funguje podobně zaměřený Mořský svět. „Je nesmysl sem tlačit objekt, který nesouvisí s historickou kontinuitou a i technicky je velmi obtížné jej postavit,“ míní Mirovský.
Mnoho let před žraloky a rejnoky měl stát na místě s parádním výhledem parlament. Jenže zrovna skončila druhá světová válka a peněz nebylo nazbyt. Otěží se pak chopili komunisté a prostředky na Stalinův pomník se hned našly. Sousoší vytvořil Otakar Švec a o letenský svah, cesty a schodiště se postarali manželé Štursovi. Politický vývoj však předběhl brigádníky na stavbě, a tak v roce 1955, kdy se pomník odhalil, byl už Stalin po smrti a soudruzi jeho éru podrobili kritice. Sovětský vůdce proto vydržel nad městem jen do roku 1962. V prostoru pod pomníkem se měly původně poskládat sarkofágy s mrtvolami komunistických politiků, ale místo nich se tam umístily brambory a nakonec i rozdrcená socha.
„Když jsem se tam dostal v roce 1990, tak jsme se všichni vrhli na hromadu, jestli tam nenajdeme třeba knoflík, ale byly to droboulinké úlomky,“ vzpomíná Lukeš, který navrhoval, aby se podzemní prostor využil jako muzeum totality. Dnes se po žulových stupních kolem metronomu prohánějí skejťáci, kteří „Stalina“ považují za nejlepší české místo k pouličnímu ježdění a invazi mořské havěti sledují se znepokojením.
Je potřeba soutěž?
Poté, co si investoři pláň rozparcelovali, přišel Útvar rozvoje hlavního města Prahy podřízený magistrátu s urbanistickou soutěží, jak by měla Letná celkově vypadat. „Nikdo to doteď neudělal,“ vysvětluje sekretář soutěže Jan Hladík, podle kterého se vyhlásí po vyjasnění situace ohledně Národní knihovny. Podobu pláně však stanovuje už územní plán, proto soutěž postrádá větší význam. „Jediný kritický bod Letné je, co s místem po Stalinově pomníku. Jinak si, myslím, že je hotovo,“ říká Lukeš, jenž by dělal jen drobné úpravy, jako je výsadba stromů, která by od pláně oddělila rušnou třídu Milady Horákové. „To jsou však detaily, na které není potřeba vypisovat soutěž,“ soudí historik architektury. Jelikož je soutěž jen ideová, znamená to, že se vítězný projekt nemusí automaticky realizovat. „Když bude podnětný, tak se může zapracovat do územního plánu nebo projednat s odborníky, není to však závazné,“ říká Hladík. Jako příklad uvádí Staroměstskou radnici, na kterou prý bylo vyhlášeno soutěží osm, a stejně se jejich výsledky nikdo neřídil. V tom případě jsou ale podobná klání trochu zbytečný luxus. Nebo kouřová clona před skutečnými záměry politiků? „Čím více projektů se zrealizuje, tím spíš se budou nabalovat další,“ obává se Mirovský, že Letná přijde o svou funkci. „V moderní architektuře se nejvíce cení kontrast. Pláň a hustě zastavěné město, to je naprosto perfektní. Letná by se měla trochu oprášit, ale zůstat prázdná,“ tvrdí Krise.
Pořád ale bude její lukrativní území svádět k zastavění. Hlavním garantem zachování současného stavu je územní plán. Jenže není nedotknutelný. „Bohužel se může změnit, třeba pod záminkou olympiády,“ upozorňuje Lukeš. Teď už jen záleží, zda se budeme inspirovat výrokem architekta Ladislava Žáka z konce dvacátých let minulého století, že i prázdný prostor může být architektonickým dílem.
Autor: Jan Jiřička
Zdroj: MF Plus 8.2.2008