22. 4. 2025
Primátor říká, že jsou děti hloupé a na gympl nemají. Měl by se jim ale spíš omluvit. Za to, jak o nich mluví, ale především za to, že ani za jeho působení se situace v Praze nezměnila tak, aby zde studentstvo nepotřebovalo výrazně více bodů k přijetí na čtyřleté gymnázium, než jinde v republice.
A protože vedení Prahy si se situací zjevně neví rady, sepsala Veronika Šmausová, pedagožka ZUŠ a členka ZO Praha 10 nápadů, jak situaci v Praze pomoct.
“Spočítala jsem si, že mám 80 bodů, ale jestli to bude stačit, nevím.”
“Ten měsíc čekání teď, to je ještě horší, než když jsem se aspoň mohla učit na testy.”
“Proč je to takový byznys? Napsat si zkušebně jeden stojí 700 korun, ale ty testy jsou ve skutečnosti dva – čeština a matika, takže 1400. Naši za to dali hrozný peníze.”
To jsem si v tomto týdnu vyslechla od řady deváťáků a deváťaček. A jak napovídá bodový výsledek, neučím žádné znevýhodněné nebo “hloupé” (jak by si mohl myslet třeba pražský primátor) děti. Učím talentované děti v hlavním městě, jejichž rodiče dbají na jejich rozvoj a i proto mimo školu chodí ještě do ZUŠ, kde je učím já.
Debata o tom, jak má vypadat střední školství, se tradičně rozjela letos na jaře, kdy pro letošní deváťáky nejde už nic moc udělat. Za rok Praha přidala celá 4 místa na čtyřletých gymnáziích, na poptávku pružněji reaguje soukromý sektor, který “zachrání” část dětí s movitějšími rodiči, které by za normálních okolností měly nárok na veřejné všeobecné vzdělání.
To podle mě není zdaleka dobré řešení a přinese naší společnosti v budoucnu problémy, ale pro 15leté lepší než drátem do oka.
Ve společnosti, která je posedlá individualismem a tlakem na výkon, řídíme školství jako před padesáti lety za socialismu. Že na vysněném západě (EU) dosahuje vysokoškolského vzdělání, ke kterému vede cesta spíše přes všeobecnou školu s maturitou, 43 % obyvatel, zatímco u nás je to 33 %, nikoho nezajímá. Že poptávka po středním všeobecném vzdělání 2,5x převyšuje nabídku, kterou mají v ruce vedení krajů, případně Prahy, je jedno. Poptávka najednou negeneruje nabídku, děti jsou “hloupé a mají jít na učňák”.
Letošních deváťaček mi může být už jen líto, ale pro ty příští je možné něco udělat. Stejný proces totiž v příštích letech čeká ještě řadu silných ročníků. Oceňuji, že k dílčím změnám došlo – například k navýšení počtu možných přihlášek. Dalším jednoduchým krokem, který je možné udělat, je změnit pořadí podávání přihlášek a jednotných přijímacích zkoušek tak, aby bylo možné až podle výsledku zkoušky určit pořadí podávání přihlášek, což by mohlo omezit strategizování, kvůli kterému řada dětí končí na nevhodném typu střední školy.
Praha by dále měla analyzovat, na kterých typech středních je největší převis přihlášek a na kterých naopak nejmenší, a podle toho upravit kapacity na těchto školách. Málo poptávané školy pak transformovat na gymnázia. Kromě navýšení počtu tříd na čtyřletých gymnáziích může Praha zřídit i více lyceí, které budou pro řadu dětí dostačující volbou – nebo aspoň přijatelnější než dojíždění do jiného kraje.
Teď se ale dostáváme k tomu, jak tu kapacitu čtyřletých gymnázií navýšit. To je samozřejmě možné – když to dokáže soukromý sektor, zvládla by to i Praha s miliardovým rozpočtem. Ale je tu lepší a v prvním kroku jednodušší cesta – i když to znamená přehodnocení způsobu vzdělávání v Česku a hlavně návazný druhý krok, který už tak jednoduchý není.
Je to snížení (aspoň nějaké, ale může být i úplné) míst na VLG. Tím je omezení počtu tříd na víceletých gymnáziích v příštích letech ve prospěch čtyřletých tříd. Bude to mít i další přínosy pro školství a téměř žádné dopady na ty nejlepší studenty (výsledky gymnazistů jsou podobné, ať už na gymplu strávili 6 let nebo 4 roky). Naopak, mnoho skrytých talentů neskončí s deziluzí ve třídách, odkud odešlo v některých regionech až 40 % těch lepších žáků.
Třídění na elitní a horší žactvo v 11 letech nepřináší výhody, jak si mnoho lidí myslí. A ví to i velká část rodičů, která na VLG posílá děti. Jen v daném systému chtějí udělat pro své děti to nejlepší, i s vědomím, že tím přispívají k prohloubení systémového problému.
A teď přichází ten druhý, těžký krok. To, čeho by se měly kraje (skrze obce, které to bohužel mají na starost, a ve spolupráci s MŠMT) snažit docílit, je skutečná podpora ZŠ (a to především druhého stupně) a MŠ. Ano, čtete správně, už v mateřských školách totiž začíná selekce. Jedna z největších determinant toho, jak bude dítě ve škole prospívat, je to, kolik let navštěvovalo MŠ. Pokud nestačí kapacity, školky jsou daleko a rodičům se nevyplatí tam děti hlásit, dost možná to děti znevýhodní ve škole.
A proč podpořit a navýšit kapacity pro druhý stupeň ZŠ, je snad jasné. Je vlastně až s podivem, jak málo se celá aféra se středními školami dává do kontextu s nedávno proběhlými zápisy na ZŠ. U kolika škol je častou recenzí to, že první stupeň je fajn, ale druhý je nic moc? No, pokud jste školou, odkud děti ve velkém odcházejí, těžko se s tím dá něco dělat. Proto je nutný preventivní zásah a dostatečná podpora.
A nemluvím o žádných vysněných zámcích v oblacích. Školy, odkud děti na VLG neodcházejí, ale odkud se zároveň bez problémů dostávají na střední školy, skutečně existují. A úkolem všech radních pro školství by mělo být to, aby takovými ZŠ byly všechny.
A na závěr si pomůžu citací ze Slepých skvrn, které mají ve všem pravdu:
“Musíme investovat do zlepšení kvality druhého stupně ZŠ a podpory učitelů. Umožnit, aby se v jedné škole a třídě mohly snáze vzdělávat děti s různými startovacími podmínkami. To podle řady učitelů i expertů ztěžuje například přehlcení osnov, kvůli čemuž nezbývá čas na individualizovanou výuku. Bez uspokojení poptávky nelze ani výhledově udělat krok, který je politicky obtížný, ale musíme o něm diskutovat – tedy zrušit ranou selekci dětí, při níž zbytek doplácí na odchod elitních žáků.”