13. 8. 2008
Kandidaturu hudebníka Michaela Kocába do Senátu v Praze 1 komentátoři zatím většinou nevítají. Politolog Jiří Pehe napsal do Literárních novin a na server Aktuálně.cz, že Kocáb kandiduje pouze za jedno křídlo strany zelených, které označuje za béčko ODS. Pehe dále tvrdí, že se Kocáb může ocitnout v pozici senátorů za Unii svobody, kteří se „relegovali do pozice politické nicotnosti.“ A navíc má podle Peheho Kocáb malé šance na zvolení proti řediteli záchranné služby Zdeňku Schwarzovi, kterého deleguje ODS.
Podle rubriky Despekt týdeníku Respekt je zase Kocábova kandidatura „projevem otravné celebritizace druhé parlamentní komory.“
Dovolme si polemizovat. Ke Kocábovi lze mít řadu výhrad (ke komu ostatně ne?), ale jako kandidát do Senátu i jako případný senátor má i celou řadu nezpochybnitelných kvalit.
Pochazí z persekuované disidentské rodiny. Jeho otec je evangelický pastor Alfréd Kocáb, signatář Charty 77. Antikomunismus si Kocáb nemusí anabolicky dokazovat jako někteří bývalí svazáci, dnes ve službách ODS. Sám Kocáb sice nikdy nepatřil ke kulturnímu undergroundu, ale potlačování svobodného projevu v době komunismu na vlastní kůži zažil: jeho skupina nesměla dlouho vystupovat a jeho desky vycházet. Druhá stránka mince je, že i za minulého režimu se Kocáb dokázal velmi úspěšně živit filmovou hudbou (a možná by mohl být o poznání otevřenější ve vyprávění o tom, jak to vlastně tehdy dělal).
V politice Kocáb není žádný nováček. Byl jedním z vyjednavačů transferu moci během sametové revoluce (i o tom má co vyprávět), byl jedním z těch, kdo dojednal odchod sovětských vojsk. Kocáb se nikdy nepřestal o veřejné dění zajímat a dlouhých osmnáct let moderuje diskuse na nejrůznější veřejná témata v tzv.Amáliích (ty se nejprve nepravidelně konaly v loveckém zámečku v Lánech, po odchodu Václava Havla z Hradu se konají na různých místech). V politice a ve veřejném životě má Kocáb spoustu přátel i kontaktů.
Kocáb je člověk zámožný a do politiky se nepokouší přijít s cílem vydělat miliony. Ze svých peněz může financovat i valnou část kampaně. V neposlední řadě stojí za to podotknout, že Kocáb má americkou manželku a díky tomu umí dobře anglicky (to bohužel není v naší politice zdaleka pravidlem) a zná dobře i jiné prostředí než je český záhumenek, tedy Ameriku.
Jde také o to, že Kocábovy šance vyhrát jsou poměrně slušné nejen proto, že jde o známou osobnost, ale také kvůli tomu, že si lidé pamatují jeho veřejnou činnost.
Dodejme však, že by bylo dobré, kdyby Kocáb před eventuálním vstupem do politiky zveřejnil, za kolik s Martinem Kratochvílem prodali před čtrnácti lety správcovskou společnost investičního fondu Trend lidem, kteří se ukázali být podvodníky. Je však třeba dodat, že Kocáb se akcionářům fondu omluvil a investoval nemalé prostředky do rozkrytí machinací.
A jak je to s tou celebritizací? V horní komoře sedí Tomáš Töpfer. Není to sice příliš viditelný senátor, ale dodejme, že to není jen omezený populární herec, ale také podnikatel v restauračním byznysu a divadelnictví. Možná je Töpfer jako senátor zklamáním, není to ale žádný tesilový politik bez zážitků a zkušenosti.
Nikdo samozřejmě netvrdí, že případný senátor Kocáb vyléčí neduhy české politiky. Troufám si ale tvrdit, že v českém senátu – tedy pokud se tam dostane – bude reprezentovat nadprůměr. A každé nadprůměrné polínko v moři nadutě mlčenlivých monotónních bloků je dobré a důležité.
P.S. Určitý test demokratičnosti a tolerance Kocábovy osobnosti bude i skutečnost, že ostře kritický text na jeho adresu uveřejnil Jiří Pehe v Literárních novinách, které Michael Kocáb z vlastní kapsy financuje. A i tyto dotace – přestože Kocáb není žádný miliardář – jsou určitým dokladem jeho zájmu o veřejné dění a svobodnou demokratickou diskusi.
Zdroj: www.respekt.cz 12.8.2008