Rodina s malými dětmi má skončit na ulici

2. července 2008

„Situace dospěla velmi daleko a bojím se, že Praha 6 chce rodinu stůj co stůj vystěhovat. Proto bych se chtěla veřejně obrátit na majitele nemovitostí a požádat je, aby Badžovým pronajali byt kdekoliv na území Prahy,“ vysvětlila Kolínská, která kauzu dlouhodobě sleduje.

Za rodinu se přimlouvá poslankyně Strany Zelených Kateřina Jacques. „Každá rodina musí mít šanci řádně pečovat o své děti v domácím prostředí. V případě Badžových je zřejmé, že o své děti pečují dobře, a proto je nepřijatelná jakákoli úvaha, která by směřovala k odloučení dětí od rodičů. Existují stovky problematických rodin, kterým se pomáhá těžko. Badžovi k nim nepatří. Jediné, co potřebují, je bydlení a práce, vše ostatní zvládají sami a skvěle, byť jsou jejich výchozí podmínky ztížené. Má-li samospráva někomu nabídnout pomocnou ruku, pak jsou to právě Badžovi,“ řekla poslankyně.

Rodina užívá sociální byt o rozloze 37 metrů čtverečních, za který platí nájem bezmála čtyři a půl tisíce korun. Radnice šesté městské části nechce prodloužit nájemní smlouvu, která vypršela ke konci června, a vyzvala rodinu k vyklizení bytu. Záminkou k vystěhování má být fakt, že Badžovi bydlí v bytě příliš dlouho a mají problém sehnat trvalé zaměstnání.

„Politika Prahy 6 je asociální,“ komentuje situaci předsedkyně Strany zelených v Praze 6 Ivana Janišová. „Badžovi nemají kvalifikaci ani vzdělání a je na nich vidět, že jsou Rómové. Proto vydělávají málo peněz a často se musejí smířit s krátkodobou pracovní smlouvou. Komerční pronájem bytu je pro ně nedostupný, a proto je má podporovat obec. Nedostali se do sociálních problémů vlastní vinou. Doplácejí na diskriminační přístup Rómů ke vzdělání a latentní rasismus bílé populace,“ řekla Janišová.

Praha 6 pronajímá Badžovým sociální byt od roku 2001. Koncem loňského roku se ústy starosty Tomáše Chalupy a předsedkyně sociálně bytové komise Kateřiny Chalupové nechala slyšet, že další prodloužení smlouvy nepřipadá v úvahu. V rozsáhlé korespondenci manželé Chalupovi Badžovým vyčítají, že se za uplynulých sedm let nedokázali postavit ekonomicky na vlastní nohy a píší, že cílem Prahy 6 není trvalá pomoc chudým občanům.

Badžovi se situaci pokoušeli řešit, ale bezúspěšně. Několikrát vstoupili do obálkové soutěže na pronájem obecního bytu, ucházeli se o magistrátní byt a hledali i v inzerátech. „Snažili jsme se přestěhovat, ale protože jsme Rómové, nikdo nám nechce byt pronajmout,“ vypráví Monika Badžová. „Paní Chalupová mi mezi čtyřma očima řekla, že pokud si nedokážeme sami zajistit bydlení, odeberou nám děti. V panice jsme pak uvažovali o emigraci. Právě kvůli dětem jsme ale nakonec zůstali. Mají to tu rády a stěhovat se nechtějí,“ vysvětluje matka.

„Badžovi se začlenili do většinové společnosti, což vůbec není běžné. I když finanční situace rodiny se v dohledné době nezlepší, důležité je, že rodiče se vzorně starají o děti,“ potvrzuje předsedkyně Zelených Janišová. „Bude-li Praha 6 rodinu podporovat, lze očekávat, že děti dosáhnou vyššího vzdělání než rodiče a budou mít lepší start do života. Vystěhováním rodiny na ulici by radnice naopak vytvořila vyhrocený sociální problém.“

Přílohy

1) Výzva Strany zelených majitelům nemovitostí v Praze

Vyzýváme majitele nemovitostí na území Prahy, aby pomohli rodině Badžových z Břevnova řešit jejich obtížnou sociální situaci. Velmi slušní rodiče se třemi malými dětmi shánějí dlouhodobý pronájem levného bytu. Kvůli svému rómskému původu zatím neměli štěstí a hrozí jim, že skončí bez střechy nad hlavou.

Případné nabídky směrujte na Soňu Makovcovou, asistentku Strany zelených v Praze 6, tel. 723 966 668, e-mail: sona.makovcova@zeleni.cz

2) Příběh Moniky Badžové

Monika Badžová (za svobodna Nistorová) se narodila v roce 1975 v Praze 6. Spletitý příběh začal v jejích dvaadvaceti letech, kdy Monika otěhotněla a otec ji vyhodil z domu. Nesnášel totiž přítomnost malého dítěte a nutil ji, aby se dítěte vzdala.

Mladá matka pak rok přebývala u kamarádky. Na tři měsíce jí ubytovali v garsonce Domova pro matky s dětmi v Praze 9 – Černém Mostě. Pak jí Praha 6 přidělila na půl roku azyl v sociálním domě Vinička, načež se Monika stěhovala do sociálního bytu na sídlišti Dědina. Malý syn Nicolas tam však nemohl dýchat a byty se navíc privatizovaly. Dostala tedy jiný sociální byt v Praze 6, a to v břevnovské ulici Nad Kajetánkou, v němž dosud žije.

V této době – v roce 1999 – slíbil Monice Badžové tehdejší starosta Prahy 6 Pavel Bém, že její rodinu nenechá na holičkách. Stanovil, že když bude Monika a její muž Jan řádně pracovat a platit nájem po dobu dvou let, získají obecní byt s nájemní smlouvou na dobu neurčitou. Po zvolení Béma pražským primátorem se však na jeho slib zapomnělo.

Nová politická garnitura nejprve zrušila funkci romského koordinátora, později změnila pravidla přidělování sociálních bytů. Zastupitelstvo rozhodlo, že smlouvy budou uzavírány pouze na dobu určitou, a to nejvýše jednoho roku s možností prodloužení. Maximální doba, po kterou může sociálně potřebný občan užívat obecní byt, byla stanovena na pět let.

Badžovi žádali každý rok o prodloužení smlouvy, načež v roce 2007 „vyčerpali“ pětiletý limit pro užívání sociálního bytu. V listopadu jim přišel pokyn, aby se ke konci roku vystěhovali. Rada Městské části Praha 6 nakonec svolila s půlročním odkladem, ovšem s dovětkem, že tato pomoc je již poslední, neboť obec nemůže donekonečna pomáhat svým chudým občanům. Badžovi mezi tím žádali o splnění slibu dřívějšího starosty Prahy 6 Pavla Béma a o přidělení obecního bytu na dobu neurčitou. Radnice na tuto žádost dodnes nereagovala a magistrát přidělení bytu odmítnul.

Nájemní smlouva definitivně skončila ke konci června. Nyní radnice tvrdí, že bude případ Badžových řešit znovu v září, kdy bude zasedat sociálně bytová komise. Pokud radnice neprodlouží nájemní smlouvu, skončí rodina na ulici.

3) Badžovi a Praha 6

Badžovi jsou rómskou rodinou úspěšně integrovanou do většinové společnosti. Jejich případ je unikátní tím, že nikdy neměli nedoplatky na nájemném, nenadělali si dluhy, nežijí ze sociálních dávek, nikdo si na ně nikdy nestěžoval a jejich děti chodí vzorně do školy.

Dobré rodinné zázemí potvrzují učitelky ze Základní školy Pod Marjánkou, kde se učí Honzík a Nicolas. „Navštěvují školu pravidelně. Do školy chodí řádně připraveni s vypracovanými domácími úkoly a pomůckami. Bez omezení se zúčastňují všech kulturních a společenských akcí pořádaných v rámci školy a třídy. Oba žáci důsledně docházejí na doučování. Absenci dětí rodiče řádně a včas omlouvají a vždy projevují zájem o zameškané učivo, které se snaží doplnit. Lze konstatovat, že se rodiče o děti řádně starají a snaží se o jejich plnohodnotné vzdělávání,“ napsaly třídní učitelky dětí Ivana Pavlíková a Zuzana Šťástková radnici Prahy 6.

Rodina je oblíbená i v domě, kde Badžovi bydlí. „Všem nám pomáhají s drobnými opravami v bytech nebo s nákupy. Jsou t
o slušní sousedé a jsme velmi překvapeni tím, že by se měli odstěhovat. Rádi bychom se jich zastali,“ říká za obyvatele činžovního domu v ulici Nad Kajetánkou sousedka Badžových Jiřina Švehlová. Obyvatelé sepsali dokonce petici, ve které žádají, aby rodina směla v jejich domě nadále bydlet.

Badžovi hospodaří s necelými patnácti tisíci měsíčně; polovinu vydají za bydlení. Jan pracuje jako dělník u stavební firmy, Monika na poloviční úvazek uklízí a přitom se stará o tři malé děti. Vzhledem k nízkým příjmům nedosáhnou na komerční nájemné ani na hypotéku.

4) Sociální práce Prahy 6 selhala

Jedním z argumentů radnice, proč by Praha 6 neměla rodině Badžových pomáhat, je tvrzení, že manželé nemají stálé zaměstnání. Pravdou je, že kvůli chybějící kvalifikaci i vzdělání zastávají oba manželé pomocné práce a většinou mají časově omezenou pracovní smlouvu. Nežijí ale ze sociálních dávek a na úkor společnosti, jejich práce rodinu uživí.

V otázce zaměstnání má máslo na hlavě především radnice. Jednou z povinností sociálních pracovnic a Odboru sociálních věcí Městské části Praha 6 je pomáhat lidem v obtížné situaci, například i s hledáním zaměstnání.

Sociální pracovnice úřadu navštívila rodinu za uplynulých sedm let celkem třikrát, tedy zhruba jednou za dva roky. Když měla Monika Badžová problém najít práci, požádala o přidělení veřejně prospěšných prací pro Městskou část Praha 6. V červnu 2006 jí z úřadu napsali, že žádné obecní práce nemají s tím, že se ozvou později, až nějaká práce bude. Do dnešního dne pak už žádný další dopis v této věci nepřišel.

5) Radnice nemá ráda chudé občany

Případ rodiny Badžových pravděpodobně není jediným svého druhu. „V Břevnově bydlelo dříve více chudých rómských rodin v sociálních bytech. Většinou se ale odstěhovaly, protože jim lidé z radnice, stejně jako nám, vyhrožovali odebráním dětí. My jsme tu zůstali prakticky jako poslední,“ říká Monika Badžová.

Před osmi lety emigrovala do Kanady rodina Balogových. Kamarádka Moniky paní Balogová měla tři syny a v sociálním bytě bydleli ještě se třemi vnoučaty. V roce 2006 utíkala paní Beňáková se dvěma dcerami a třemi vnoučaty do Irska poté, co jí hrozilo umístění dětí do ústavní péče kvůli neschopnosti najít si vlastní bydlení.

Letos v únoru musela sociální byt v Břevnově opustit třicetiletá samoživitelka Veronika Bernátová. V roce 2003 získala nájemní smlouvu na pět let s tím, že po uplynutí lhůty jí úřad pronájem prodlouží. Pak se ale změnily poměry a paní Bernátová skončila bez podpory a bez bydlení. „Zachránila mě kamarádka, která se mnou a mým dítětem sdílí pronajatý byt. Sama bych si to nemohla finančně dovolit,“ říká paní Bernátová. O své vystěhování se s Prahou 6 soudí. Břevnovský sociální byt je přitom od února prázdný.

Podle Ivany Janišové ze Strany zelených by měla sociální politika Prahy 6 vycházet z priorit státu v sociální oblasti. „Základní prioritou je prevence sociálního vyčleňování ohrožených skupin občanů, mezi než minority patří. Následkem špatné prevence je sociální vyloučení, které je nejen individuálně bolestné, ale následně zatěžuje ekonomicky a sociálně stát. Náhlé ukončení podpory rodině, která je sociálním vyloučením ohrožená, je absurdní a je v přímém rozporu s principy státní i evropské sociální politiky,“ říká Janišová.

Novinářka Lenka Kučerová, která jako první upozornila na kauzu Badžových, podotýká, že problém překračuje hranice České republiky. „Mnohé radnice se snaží vystěhovat Rómy do menších sídel a zbavovat se tím zodpovědnosti za řešení problému sociálně slabých občanů. Tak vznikají ghetta na severu Čech i Moravy, kde není práce a „bílí“ odtamtud utíkají. Ještě horší je, když Rómové emigrují, protože sociální problém, který nechceme řešit, se tím přenese dokonce na jinou zemi,“ řekla Kučerová.

6) Situace Romů v Praze

V únoru 2008 vznikla na objednávku pražského magistrátu studie „Zmapování a analýza sociální situace romské komunity na území Prahy“ – vypracovala ji organizace Socioklub. Z rozsáhlého průzkumu a analýzy vyplývá, že pražská rómská komunita se skládá převážně ze starousedlíků a tito lidé mají ve svých městských částech silné sociální vazby.

Za největší problémy označují sami Rómové bydlení (23%), finanční problémy (22%) a zaměstnání (20%). Jen každý desátý dotazovaný si myslí, že má vliv na svou zaměstnanost a jen přibližně 6% věří, že může ovlivnit svou situaci ohledně bydlení.

Závažná jsou zjištění týkající se bydlení. Překvapující je vysoký počet 6 až 10 nájemníků na jeden byt téměř u čtvrtiny dotázaných. Jde o důsledky sestěhování rodin po ztrátě vlastního bydlení. Zarážející je, že 6 až 10 lidí bydlí z jedné třetiny v bytech 2+1. S narůstajícím počtem členů domácnosti se nezvětšuje automaticky i velkost bytu.

Zřejmě nejkvalitnější služby „sociálně právního poradenství a dávek“ jsou poskytovány v rámci Prahy 5 a následně Prahy 4 a 10. Odpověď „žádné služby“ uvádějí nejvíc v Praze 6, spokojenost se „všemi službami“ v Praze 14. Se službami úřadu práce a „nízkoprahového klubu“ jsou výrazně spokojeni v Praze 10, „romský poradce“ je využíván v Praze 5.

Ačkoliv přesná čísla neexistují, magistrátní studie odhaduje, že na území Prahy žije asi 17 tisíc Rómů, z toho zhruba 600 lidí by mělo žít v šesté městské části.