28. 9. 2006
Osobně jsem sportovec tělem i duší – aktivní (na kole jezdím do práce i ve volných chvílích, za volant usedám jen v případech nezbytně nutných) i pasivní. Přesto si stejně rád odpustím zážitek, sledovat olympijské hry v našem hlavním městě na vlastní oči.
Ač idealista, nejsem totiž přesvědčen, že olympijské hry Praze přinesou slávu a peníze. Zkusme počítat – optimisté tvrdí, že ze 140 miliard, které by nás příprava olympiády stála, nám zbude celých 25. To ovšem jen tehdy, že tato částka nebude ve skutečnosti vyšší a že soukromí investoři investují opravdu tolik, kolik optimisté předpokládají, tedy polovinu. Překročení rozpočtu v praxi nemusí být jen chybou prognostiků, ale i tím, že tato závratná částka se bude z veřejných zdrojů rozdělovat mezi dodavatele v prostředí, které se jen těžce vypořádává s korupcí. Navíc v době, kdy zákon o veřejných zakázkách prochází novelizací takřka s každým ročním obdobím, je olympijské budování projektem mírně řečeno rizikovým.
Nakonec čísla z olympijské historie hovoří jednoznačně: za celé období pořádání olympijských her vydělala na olympiádě jen dvě města Los Angeles v roce 1984 a Atlanta v roce 1996.
Řeknete budiž, ale těch sportovišť, infrastruktury a ubytovacích zařízení co Praha získá a kolik turistů přivede! Jenomže k čemu nám bude 32 sportovních areálů (z nichž nyní chybí „pouhých“ 22) až olympiáda skončí? Zůstanou opuštěny podobně jako nyní ty v Athénách. Na hranici rentability se stále komíhá i pražská Sazka Arena. Jak si asi povedou další sportoviště s desetitisícovými tribunami mimo hlavní město, když s využitím spartakiádního stadionu na Strahově si dodnes neporadily generace sportovních funkcionářů. A turisté – už nyní je Praha na hranicích kapacit turistického ruchu – a to nejen z hlediska ubytovacích kapacit. Přáli bychom si, aby zahraniční hosté zavítali i do jiných míst naší země. To si ovšem žádá investice, ale ty do olympiády rozhodně nepomohou. Poslední olympiáda v Athénách stála Řecko přes 11 miliónů eur, tedy dvakrát více, než se plánovalo. Olympijské dluhy tak posunuly Řecko na první místo v Evropské unii z pohledu deficitu státních financí.
Olympijské hry ale Prahu proslaví! Ovšem, za předpokladu, že zvládneme výstavbu a organizaci na jedničku, bude naše hlavní město nepochybně slavné. Umíme si ale představit jaká bezpečnostní opatření budou provázet přípravy a olympiádu samotnou? Lidé byli lehce nervózní při akcích souvisejících s pořádáním Měnového fondu, Světové banky či NATO, které trvaly několik dnů. Jak ponesou Pražané bezpečnostní opatření, která budou trvat několik let – konkrétně od zahájení příprav na olympiádu? Vzpomeňme si na to, že teroristé již jednou umístili výbušniny do základů sportovního stadionu a trpělivě čekali několik let až na tribunu vystoupí politická honorace. Jak se Pražané vyrovnají s dopravním chaosem, respektive kolapsem v době konání olympijských her?
A další „maličkost“ – dosud jsme se nevypořádali s restitucemi, není vyjasněna řada vlastnických vztahů k pozemkům a nemovitostem. Osobně jsem viděl návrh zákona o olympiádě: pro hladší průběh výstavby olympijských sportovišť by bylo podle něj možné nemovitosti vyvlastnit.
Za stavu, kdy je hlavní město Praha současně investorem a současně zodpovídá i za územní plánování a uděluje stavební povolení, navíc vzniká významný konflikt zájmů. Magistrát tak totiž v praxi nejen vydává stavební povolení, je sám sobě stavebním dozorem, vydává kolaudační rozhodnutí, uděluje sám sobě sankce a řeší i případná odvolání. Lze si tedy lehce spočítat jak silné slovo budou mít obyvatelé hlavního města, jichž se výstavba bezprostředně dotkne. V situaci, kdy středočeský kraj nemá ani jediné hospicové lůžko a miliónová Praha jich má 15 je pořadatelství olympiády luxusem a megalomanstvím.
Rizik a problémů, které dáváme na misku vah proti slávě a eventuelním dalším výhodám, které by nám olympiáda mohla přinést není opravdu málo. A to je důvod, proč olympiádě v Praze říkám ne.
Karel Jech 28.9.2006