9. 11. 2006
Staronovým premiérem by měl být Mirek Topolánek. S osobním cílem být jím co nejkratší dobu a přivést zemi k předčasným volbám. Jak, kdy a proč, zůstává předmětem sporu.
Rozhodnutí Václava Klause pověřit sestavením vlády opět Mirka Topolánka většinu politiků zaskočilo. Prezident však postupoval zcela logicky. Každé jiné rozhodnutí by nejen zvýšilo napětí mezi politickými stranami, ale možná i rozštěpilo ODS nebo ČSSD. Mělo by i pochybnou naději na úspěch při hledání potřebné důvěry v Poslanecké sněmovně.
Navíc by zúžilo prezidentovy šance na znovuzvolení.
Kromě toho, co učinil, měl prezident vlastně pouze tři jiné možnosti: jmenovat někoho jiného z ODS, jmenovat kohokoli z ČSSD či vybrat nějakého odborníka. Pověřit někoho jiného z ODS se před komunálními a senátními volbami jevilo jako velmi pravděpodobné. Chaotické vládnutí a nevyslovení důvěry ve Sněmovně otřáslo Topolánkovou pozicí. Volební triumf jej však vrátil zpět do hry. Navíc právě ono chaotické vládnutí pomáhá stmelit vedení ODS: lidé jako ministr vnitra či ministr financí byli původně samostatnými hráči, dnes se ale krčí za zády svého předsedy a doufají, že se po jeho boku udrží v křeslech.
Pavel Bém, nejčastěji zmiňovaný korunní princ ODS a možný architekt velké koalice, se změnil na vášnivého obhájce oficiální linie ODS. I on teď hlásá propagandistické floskule o vině ČSSD za selhání jednání. Inu, křeslo pražského primátora je dnes mnohem jistější pozice než premiérské trápení.
Pověřit sestavením vlády někoho z ČSSD prezident sice mohl, ale tím by si popudil své spolustraníky v ODS. Ti sice veřejně tvrdí, že Jiří Paroubek nemůže v Poslanecké sněmovně získat většinovou podporu, ale v soukromí si už tak jisti nejsou. Čerstvá zkušenost z brněnské radnice, kde vítězná ODS zasedne v lavicích opozice, je varující.
Obviňovat ČSSD za selhání jednání u prezidenta je nefér. Prezidentovy návrhy na vládu tzv. demokratických stran byly od začátku pro sociální demokracii nepřijatelné. A všichni to věděli.
Chtít po nějaké straně, aby se ve jménu pro ni nevýhodných předčasných voleb zřekla výhod své vyjednávací pozice (v daném případě levicového bloku ČSSD a KSČM) – to přece nemůže nikdo myslet vážně.
Vláda odborníků jako nejlepší řešení je dlouhodobě pěstovaná iluze. Slovo >odborníkco nejbarevnější vládu odborníků