27. 3. 2007
Ačkoli s názory Petra Macha ve většině případů zásadně nesouhlasíme, tentokrát musíme udělat výjimku. Řeč čísel v jeho podání je více než vypovídající.
ÚHEL POHLEDU
Dluhy a nevyužité areály jsou dědictvím všech nedávných olympiád.
Montreal splatil poslední dluhy z olympiády roku 1976 letos. Původní náklady řecké olympiády roku 2004 ve výši 4,6 miliardy eur se vyšplhaly na 7,6 miliardy eur (215 miliard korun). Většinu účtu zaplatil daňový poplatník, stejně jako v roce 2000 v Barceloně. Britský rozpočet na olympiádu 2012 se vyšplhal z původního rozpočtu 2,3 miliardy na 9 miliard liber (370 miliard korun), z toho daňoví poplatníci zaplatí 80 procent. Kam se vyšplhá česká cena?
Šéf společnosti Praha olympijská, která má pro Prahu hry organizovat, Tomáš Petera náklady nedávno v rozhlase bagatelizoval: „Hnaly by se snad Rio de Janeiro nebo Dillí do pořádání olympiády, kdyby to bylo tak nevýhodné, jak říkají kritici?“ Možná ale v Riu a Dillí říkají totéž: „Myslíte si snad, že v Praze jsou tak hloupí, že by chtěli organizovat něco, co je prodělečné?“ Obávám se, že pražští zastupitelé minimálně vycházeli z nevěrohodných finančních analýz.
Pražský magistrát tvrdí, že se olympiáda vyplatí. Kdyby pražský magistrát – jako je to běžné u každého jiného projektu – započítal na jedné straně náklady (postavení sportovišť a ubytoven, zaplacení přihlášky) a na druhé straně výnosy (prodej vstupenek, televizních práv), vyšel by mu výpočet hluboce záporný.
Kouzla s čísly
Praha se proto – aby jí bilance vyšla kladná – uchýlila k účetnímu podvodu na občanech. Vyzbrojená studií analytiků z PricewaterhouseCoopers (psanou ovšem na pražskou objednávku za peníze daňových poplatníků) započítává do výnosů jakési obecné makroekonomické „pozitivní efekty“, které olympiáda údajně vygeneruje, aniž by měly podobu účetních výnosů pro organizátora.
Studie počítá s náklady 135 miliard na samotnou olympiádu. Příjmy z podílu na tržbách z prodeje vstupenek a vysílacích práv jsou odhadovány na 40 miliard. Dalších 25 miliard má vynést následný prodej (pronájem) vybudovaných sportovišť a ubytoven. Zbývá deficit ve výši 70 miliard, který má pokrýt daňový poplatník. Kdyby byli radní féroví, navrhli by olympijskou daň ve výši 70 tisíc korun na každého obyvatele Prahy včetně nemluvňat.
Analytici PricewaterhouseCoopers udělali pár neseriózních kouzel s čísly, aby jim vyšla bilance kladná. Od přízemního účetnictví se vznesli do makroekonomického světa centrálního plánování, aby učinili závěr, že 70 miliard představuje „makroekonomickou investici“, která zaplatí sama sebe a vynese dalších 25 miliard korun. Komu? Kde? Jak? Praha tvrdí, že uvedených 70 miliard bude jaksi vygenerováno „multiplikačními efekty“ olympijských investic v podobě vyššího růstu HDP.
Seriózní ekonomie by ale s žádnými „multiplikačními efekty“ a „makroekonomickými investicemi“ pracovat neměla. Tvrzení, že se koruna daňového poplatníka využitá na postavení stadionů a olympijské vesničky multiplikuje, znamená nepochopení ekonomie. Co se to stane s našimi korunami, když nám je stát vezme a dá je na olympiádu, že se najednou zázrakem začnou „multiplikovat“ a vytvářet „pozitivní efekty“?
Sedmdesát miliard je nejprve třeba daňovým poplatníkům sebrat. Tito daňoví poplatníci nebudou moci svých 70 miliard utratit, ekonomika tedy sice 70 dodatečných miliard v podobě výdajů na olympiádu „získá“, nejprve ale 70 miliard ztratí v podobě peněz, které nebudou moci utratit daňoví poplatníci nebo které nebude moci utratit stát na něco jiného.
Výdaje na olympiádu nejsou lepšími výdaji než výdaje, které by jinak uskutečnili daňoví poplatníci nebo stát. Nepotřebují snad daňoví poplatníci 70 miliard na nákup nových aut, bytů a dětských plen? Nepotřebuje snad stát 70 miliard na splácení dluhů nebo stavbu silnic? Že prý olympiáda naopak tyto infrastrukturní stavby urychlí? Chce snad primátor tvrdit, že s větším dluhem se nám bude silniční obchvat stavět snadněji?
Proolympijští ekonomové, aby spočítali výdaj na olympiádu jako výhodný, sestavili sofistikované vzorečky, kam na stranu vstupních proměnných dosazují výdaj na olympiádu a na straně závislých proměnných jim zázračně vychází kladný přírůstek HDP. Čím větší olympiáda, tím větší růst HDP. Vždy ale zapomínají odečíst peníze, o které budou daňoví poplatníci utrácet míň nebo o které bude stát na jiné věci utrácet míň. Makroekonomické modely – u kterých autoři předstírají, že jde o ekonomii – nepopisují realitu tohoto světa. Jsou účelovou konstrukcí s předem daným výsledkem.
Vláda České republiky – když to neudělali pražští zastupitelé – by měla hájit zájmy všech daňových poplatníků a garanci na pražské olympijské zadlužení neposkytnout – nebo férově místo zadlužení navrhnout olympijskou daň ve výši 7000 korun na každého obyvatele České republiky.
Autor: Petr Mach, výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku
Zdroj: Lidové noviny 26.3.2007