14. 4. 2011

„Regenerace bytového souboru Lupáčova – Unikátní stavba v celoplanetárním měřítku – Plný provoz domácností v patnácti stupních – Maminka dostane číslo na security službu – Azbestové obloží v igelitových pytlících – Budou byty stát 50 tisíc za metr nebo víc?


„Unikátní obnova nejen v rámci Prahy 3, ale v celopražském i celorepublikovém měřítku,“ – tak stavbu hodnotí v článku „Regenerace bytového souboru Lupáčova – první třetina dokončena“ mně neznámý autor pod zkratkou „phr“ v únorových Radničních novinách (RN). Dodávám, že dost možná v celoplanetárním, otázka je, zda se má radnice čím chlubit.

„Objektivní“ zpravodajství pana Sotony v Radničních novinách
V redakční radě RN, kde zastupuji Žižkov (nejen) sobě, jsem toto číslo odmítl odsouhlasit: bylo nám šéfredaktorem Janem Sotonou (v RN zkratka „jas“) předloženo na stůl až na místě tak, že nebylo možné se s texty seznámit. Zřejmě ne náhodou. Po přečtení výše zmíněného článku jsem se rozhodl s ním konfrontovat nájemníky Lupáčovky, aby mi poskytli svůj pohled, když se jich nezeptala radnice. O jejich poznatky se opírá následující text.

Podotýkám, že problém se netýká jen nájemníků v postižených domech, ale nás všech. Rekonstrukci šesti vchodů Lupáčovky a přilehlých garáží totiž pro městskou část zastoupenou akciovou společností Investiční a rozvojová Praha 3 provádí firma Energie, stavební a báňská za částku převyšující 500 milionů korun z obecního rozpočtu. Je to firma, o níž Transparency International ve své analýze magistrátních zakázek za léta 2001-4 píše: „Vyhrála v roce 2004 soutěž na protipovodňová opatření v Holešovickém přístavu s cenovou nabídkou 96 milionů, která se umístila na sedmém, posledním místě a byla o devět milionů vyšší než nabídka na prvním místě. Tato firma má úzkou vazbu na ODS. V její dozorčí radě byl celou druhou půli devadesátých let Petr Bendl, tehdy starosta Kladna a poslanec, později středočeský hejtman. Firmu spoluvlastní Jaromír Jágr starší, zatímco jeho syn, hokejista Jaromír Jágr, propůjčil v roce 2002 svou tvář pro předvolební kampaň ODS.“

Jiný provoz domácností v patnácti stupních
„Kolaudací třetiny panelového domu v Lupáčově ulici byla úspěšně zakončena první etapa náročné rekonstrukce.“ Tak začíná článek v RN. O kolaudaci však na místě nikdo neví: „Nevíme, jak mohla kolaudace proběhnout bez jakékoliv kontroly bytových jednotek,“ sdělila mi k tomu jedna z nájemnic Markéta Strejčková, která již kdysi zažila rekonstrukci na Chmelnici a může srovnávat. „Stále zde přetrvávají nedostatky, popraskané zdi okolo oken, spáry v panelech na zdech i mezi příčkami a sádrokartonovým podhledem. Stavební firma nám sdělila, že závady budou odstraněny až po ukončení bouracích prací v domě, kdy to přesně bude, nevím,“ dodává.

„Zásadní rekonstrukce, která začala 9. října 2009, se odehrává ve snaze o minimální omezení pohybu nájemníků i okolních obyvatel (…), ale především za ‚plného provozu‘ domácností,“ píší dále RN. Uklízet se ovšem v domech přestalo podle některých nájemníků již v květnu onoho roku. Že stavba víří prach a stroje produkují zplodiny, takže nelze větrat, jistě není třeba rozepisovat. Stejně jako netřeba zvlášť připomínat bagry před domy hloubící osmimetrové vrty, aby betonové injekce zpevnily podloží nejisté statiky. Každou stavbu provází nepohodlí a nájemníci byli jistě připraveni leccos vydržet. Leccos, ne ale všechno.

„Po demontáži ateliérů docházelo vlivem nezajištění střechy proti zatečení například alespoň plachtou k opakovanému vytopení bytů,“ uvádí Zdeněk Čihák z Lupáčovy 18. Podle něj jsou byty zvláště v zimě neobyvatelné, pravidelná ranní teplota v nich nestoupá nad 15°C, zdi kvůli opakovanému promáčení obrůstá plíseň. S rezignovaným humorem přibližuje dva z tisíců drobných problémů Gina Brabcová z Lupáčovy 10: „Když jsem uhnala obkladače, 7 m2 obkládal šest dní po deseti hodinách včetně soboty. Skříně poprvé přivezli v jiném vzoru, podruhé byly o 1 cm vyšší než strop, takže napotřetí se trefili.“ Jiný přidává Ludmila Vybíralová, violončelistka Sukova komorního orchestru, jinak obyvatelka Lupáčovy 10: „Postavili nám doslova slepičí schody vedoucí kvůli stavbě v přízemí venkem do prvního patra. Na můj dotaz, jak budou jezdit ven maminky s kočárkem mi byla dána odpověď : Maminka dostane číslo na „security službu“.

Tmavošedá fasáda … a v bytech je tma
Radniční noviny dále popisují demontáž původních lodžií jako „velký technický oříšek“ a doplňují: „Bylo nutno vymyslet technologii nejjednoduššího a nejbezpečnějšího způsobu demontáže s ohledem na zajištění statiky a bezpečnosti.“ Ani v již rekonstruovaných vchodech 18 a 20 není situace lepší: „Terasy a lodžie mají nové bezrámové skleněné zábradlí, které drží jen v podlaze. Do bočních stěn se nedá ukotvit, důvodem jsou obkladové desky ALPOLIC. Z tohoto důvodu si necháváme opětovně lodžii zasklít,“ tvrdí již citovaná Markéta Strejčková z jednoho z těchto vchodů. „Lodžie i obvodový plášť objektu jsou nově obloženy,“ pokračují RN.

Na první pohled právě zarazí tmavě šedá fasáda a rozšířené lodžie. „Na první pohled právě zarazí tmavě šedá fasáda a rozšířené lodžie, kvůli čemuž domu někteří říkají Náhrobní kámen.“

Do rekonstrukce ovšem nájemníci samozřejmě radnici mluvit nesměli. Typické je, že není kde zjistit, kdo je za to odpovědný: „Projektant říká, že to chtěl investor, investor říká, že to chtěl projektant,“ sdělil mi k tomu další z nájemníků Milan Šveřepa. Nájemníci v Lupáčově 12 shrnují: „Balkóny jsou zbytečně a nesmyslně velké, což je pro nájemníky zbytečné, ale výhodné pro radnici při privatizaci, neboť se tím rozšířila plocha bytu a tím i zvýšila budoucí cena.

Tmavé odstíny balkónů, tmavé rámy oken a prohloubení balkónů musí byty pouze ztmavit, což v budoucnosti bude vyžadovat větší spotřebu energií a tím i zvyšovat náklady nájemníkům na bydlení. Za nesmyslné považujeme prodloužení prostoru v důsledku zazdění balkónu, jejímž výsledkem bude místnost – nudle.“

Azbestové obloží v igelitových pytlících
V radničním článku poté následuje věta, jejíž obsah již mezitím vyšetřoval pořad České televize Černé ovce: „Při (..) vybourání bytových jader byly odstraněny některé původní stavební materiály, jejich hygienické kvality již dávno nevyhovovaly současným přísným normám, a to za dodržení postupů prací s ohledem na splnění veškerých požadavků na zajištění ochrany zdraví.“ Naráží na toxické azbestové šachty.

„Dávali to v bytech do igelitových pytlů,“ komentuje odstraňování Milan Šveřepa a Marie Klejchová z Lupáčovy 16 ho doplňuje: „Po pořadu na ČT jsme se zděšením vyslechli, jakže se měl ten azbest likvidovat. V žádném případě nebyly místnosti odděleny folií, nepoužíval se žádný postřik atd. jak bylo uvedeno v pořadu.“ Paní Klejchová se po odvysílání pořadu obrátila mailem na místostarostu Prahy 3 Tomáše Kalouska (TOP 09). Po šesti týdnech obdržela odpověď, v níž jí Kalousek tvrdí, že vše proběhlo řádně a firma to má zdokumentováno. „Po roce, co to odstraňovali, mi přijdou měřit přítomnost azbestu teď,“ doplňuje jiný nájemník, František Vonderka a odhaduje: „Dodatečné alibi samozřejmě zdokumentují fotograficky, jako vždy.“

„Dvaačtyřicet bytů dostalo nová zděná bytová jádra, v domech je nová a bezpečnější elektroinstalace i moderní výtahy,“ píší d
ále Radniční noviny. Podle nájemníků, kteří opakovaně žádali o větší zdviže s poukazem na možnost rozšíření šachet, se jejich velikost naopak zmenšila o vnitřní bezpečnostní dveře. „Zvětšit výtah (1x1m) by uvítali všichni nájemníci, jak pro nákupy, tak pro jízdu s kočárkem, či nedej bože při stěhování, rozhodně více než zvětšení balkónů,“ říká k tomu za Lupáčovu 18 Zdeněk Čihák. Obložení balkónů deskami ALPOLIC vzbuzuje opět už spíše úsměv: „Nechápu proč desky mají od sebe v některých místech takové rozestupy. Snad pro příznivé hnízdění vos,“ kroutí hlavou Šveřepa.

Budou byty stát 50 tisíc/m2 nebo víc?
Po třiceti letech, kdy Správa komunálního majetku do objektů v Lupáčově ulici nevrátila z nájmů ani haléř, přišla radnice s regenerací (místní ji však překřtili na degeneraci). Nejistou statiku domů zajistila garážemi do Rokycanovy ulice, píše o nich ale, že jejich vybudováním dojde „k uvolnění parkovacích míst ve srovnání s původními kapacitami v okolí celého objektu.“ Že bude měsíční nájem dva tisíce korun a tím překročí možnosti drtivé většiny místních, již RN nedodávají. A stejné obavy se týkají i případné budoucí privatizace. Ta je tím jediným, co nájemníky v domech za současných podmínek ještě drží.

Zprávy ovšem nejsou žádné, ostatně tak jako o průběhu celé rekonstrukce, změnách termínů, či vyřízení stížností a opakovaných oprav. Už teď se tak obyvatelé z Lupáčovy ulice se znalostí  dosavadního průběhu privatizací na Praze 3 vesměs děsí cen, za které jim byty budou případně nabídnuty. Stačí připomenout ceny bytů v panelákových domech v ulici Pod Lipami: 27tisíc/m2. Ty však neprošly celkovou rekonstrukcí, ale jen zateplením a obnovou pláště, kdežto v Lupáčově se investuje polovina ročního rozpočtu Prahy 3. Za všechny obavu shrnuje Marie Klejchová z Lupáčovy 16: „Všechny úpravy jsou při rekonstrukci paneláku silně nadstandardní – výměna lodžií, dřevěná okna, střešní byty se zahradou – ty ovšem nejsou pro nás, ale pro komerční prodej. Budeme byt nuceni po tom všem opustit, protože bude drahý prodej nebo nájem?“

Dovětek dovolte ještě takovýto. Ponechme stranou celou rekonstrukci, ponechme plýtvání, nekvalitní, nekompetentní, pomalou a víc než hmyz obtížnou stavbu a ponechme i neschopnost jen sto metrů vzdálené radnice cokoliv na jejím průběhu za rok a půl trvání zlepšit či aspoň s obyvateli slušně jednat. Ponechme to stranou – mnohé z vás na Jarově, na Ohradě nebo na Jiřáku to zajímat nemusí. I pak zůstává ale jedno: Radniční noviny s námi manipulují a to se týká nás všech. Přesněji, jak praví zkušené české rčení: lžou, jako když tisknou. A tohle vůbec nebyla výjimka, to byl jejich zlatý standard.