13. 6. 2008
Pražská Letná – čtyři bitevní pole: Jáma v zemi o hloubce sedmipatrového činžáku, z níž vyroste tunel Blanka. Tramvajová smyčka, na které možná bude stát Kaplického Národní knihovna. Stadion Sparty, který se možná promění v kotel pro víc než 30 000 diváků. Podstavec někdejšího Stalinova pomníku, pod nímž se možná budou prohánět žraloci. Zatímco tunel se hbitě zakusuje do pláně, ostatní kauzy jsou na mrtvém bodě.
Je osm ráno všedního dne. »Klidně si mě tam dejte jako Láďu z Moravy,« říká bezdomovec, který se vykulil z křoví podél cesty parkem na hraně letenského svahu. »Tam bývala tak voňavá louka, tam se spalo! Je to fuč,« ukazuje muž k místu za záborem, odkud vyrážejí monstrózní náklaďáky s návěsy a kde ční hora zeminy, jíž neubývá.
Blanka, součást plánovaného silničního okruhu, bude nejdelším městským tunelem v Evropě. »Aby se Praha mohla nadechnout,« zní nápis na hradbě kolem staveniště. Pokud vše půjde podle plánu, nadechne se v roce 2011. »Akorát že někteří to odskáčou,« ušklíbá se Marie Hronová, jež do letenských sadů jezdí venčit dětem psy až ze Žižkova. Má na mysli obyvatele ulic, které se jednou změní v dálniční přivaděče.
Jen tak dál, soudruzi
Stavbu za osmadvacet miliard financuje město. Uprostřed zmatku staveniště právě vyrostla krychle informačního střediska. Na poli informovanosti je vskutku co dohánět. Do boje proti Blance se v minulosti zapojila řada občanských sdružení a stavba byla několikrát odložena. Ale v poslední fázi před prvním výkopem o ní zavládlo takové ticho, že mnozí považovali horečné práce na pláni za stavbu Kaplického knihovny, o níž naopak bylo řečí až až. Poslanec Martin Mejstřík se slovní razancí, jíž proslul, volá na svých stránkách: »Pražskému vedení radnice se daří realizovat projekt ze sedmdesátých let, na který komunisté neměli peníze… Je to ta část, jejíž realizaci se podařilo demonstrantům na podzim 89 zastavit. Jen tak dál, soudruzi!« Obvinění, že Zelení nic nedělají a »jdou radním z ODS na ruku«, jež publikovala Mejstříkova spolupracovnice Neela Winkelmann-Heyrovská, odmítá »zelený« radní Prahy 7 Ondřej Mirovský. Je jedním ze zakladatelů petice Zachraňme Letnou, pod kterou už je na sedm tisíc podpisů. »Pražská radní za Zelené Petra Kolínská připravuje rozšířené prohlášení k dopadům městského okruhu na životní prostředí, ale co chcete dělat, když už se tu proinvestovalo pět miliard?« říká ve své kanceláři. Kolem Blanky je dobojováno. »Poradil jsem mu, ať se radši soustředí na třídu Jugoslávských partyzánů, kudy se za pár let budou řítit desetitisíce aut,« glosuje Mirovský Mejstříka. »Jsou lepší a horší řešení, a každé někde nadělá škody a někde to zlepší,« uvažuje místní rodák, architekt Michael Třeštík, ve svém vzdušném bytě v Kostelecké ulici proti Letenským sadům. Ulici právě proměnila uzávěra v pěší zónu, na níž se činí dlaždiči. Jako by Třeštík přizvukoval dalšímu zarytému Leteňákovi, historikovi architektury Zdeňku Lukešovi, který řekl: »Dopravní systém v Praze je třeba rychle vyřešit. Už jsem zase četl, že v Suchdole protestují proti okruhu, což se povleče léta a znovu to zbrzdí jeho dokončení. Dokud se celý nedokončí, bude na tom Praha špatně.«
Sbírej, národe
V pravé poledne je nad tramvajovou smyčkou u Špejcharu dusný klid. Je zajímavé číst si na kraji parku, s rámusem z Blanky na doslech, stať Dějiny letenské stráně od předválečného muzejníka Františka Vacka. Historie Letné, jak ji zpracoval, je dějinami břidličných lomů a vinic, jejichž plocha se měnila neustálým slučováním a dělením. »Dorota svícnice r. 1590 odkázala svou vinici na Letni Janovi, synu Vavřince, střelce od Koňské brány…« Vinice tu měl zderazský klášter i pražští jezuité, letenského vína si užíval Daniel Adam z Veleslavína i knihtiskař Melantrich. Letenskou břidlicí, jež se na domy nehodila, se zpevňovaly jezy; pražští mlynáři a pekaři »koupili vinici Marvanovu, aby v ní lámali kámen k potřebě svých mlýnců«. Byl to jeden z řady lomů. Dodnes protíná Letnou ulice Kamenická, je tu ulice Viničná, a když zmíníte zbytky středověkého vinného lisu ve stráni, rodáci, jako je Michael Třeštík nebo autor knih o Letné Radko Pytlík, se rozzáří: »Jako kluci jsme to prolézali!« Člověk si náhle uvědomí, na kolika lidských stopách se odehrávají naše dnešní souboje. Mimo jiné bitva o Národní knihovnu, sváděná o místo, jež leží na dostřel od fortifikačního území, z něhož se na Prahu přes lomy a vinice valila vojska krále Zikmunda, v třicetileté válce Švédové, ve válce proti Marii Terezii Francouzi. Letenská pláň byla odjakživa ležením vojsk, jež na město táhla od severu a od západu. Kdo by tu co stavěl? A tak zůstala prázdná.
Knihovna, o niž se vedou zpolitizované boje, má stát na jejím konci. Ředitel knihovny Vladimír Ježek se chystá do Senátu a žádá parcely slíbené v roce 2006. Primátor postrádá tečku za pochybami o regulérnosti soutěže, zatím prý není o čem jednat. Premiér se o knihovně odmítá bavit, bude ho zajímat, až někdo požádá o miliardy na stavbu, které v pokladně nejsou. Architekt Kaplický, jenž se stal poradcem bývalého premiéra, nečekaně navrhuje, že by knihovna mohla stát »u Stalina« místo plánovaného Oceanária. Vzápětí zveřejňují ředitel Národní knihovny s manželkou Jiřího Paroubka své plány na celonárodní sbírku na knihovnu – na původním místě na smyčce.
»Stavbu inspirovanou organickými tvary v Praze nemáme, tak bych byl pro, ale ne tady,« soudí autor slavného metronomu na místě bývalého Stalinova pomníku, sochař Vratislav Karel Novák. Ondřeji Mirovskému je naopak umístění knihovny sympatické. »Jde o kontext,« říká. »Umím si představit, že si půjčíte knihu a půjdete si číst do Letenských sadů. Rozhodně je to lepší představa, než že tam vtrhnou rowdies z nového monstrstadionu.« Architektu Třeštíkovi se návrh knihovny nelíbí. »Až se to stydím říct, ale přijde mi zastaralý a skrčený. Panoráma nemusí zůstat prázdné. Mělo by tam stát něco sebevědomého,« soudí.
Jde o stromy
Lidé z kampaně Zachraňme Letnou, která odstartovala loni na podzim, si mohou udělat zářez do tomahavku, i když Ondřej Mirovský označuje vítězství za malé. »Ale potěší, protože obvykle to takhle nedopadá,« říká. A rekapituluje, jak se mu podařilo objevit potichu plánovanou náhradní silnici přes Letenské sady. Zelení spolu s občany Prahy 7 pak žádali šetrnější variantu, nainstalovali kameru, aby zamezili kácení stromů načerno, rozeslali lidem dvacet tisíc »koresponďáků«, aby protestovali proti kácení. Trasa byla změněna a všechny stromy přežily, i když některé jsou jen metr od výkopu a ty to mají možná tak jako tak spočítané.
»Nejsme proti všemu,« shrnuje Mirovský. »Chtěli jsme otevřít diskusi, a to se podařilo.« Teď podle něj vrcholí diskuse o stadionu Sparty. O Oceanáriu se uzavřela, aktivisté soudí, že investor od místa upustil.
Save Stalin
V podvečer rachotí na plošině »pod Stalinem« kolečka. »Je to nejlepší místo na světě, save Stalin, když bude třeba, přijedu to tu bránit,« prohlašuje Michael de Witt, středoškolák z Bruselu. Skejťáci všech zemí říkají tomuto místu Stalin Square. Pompézní stupně a obruby slouží za přirozené překážky, není to žádná nudná placka někde za Lidlem. Nikdo se nevměšuje, nikdo nevybírá vstupné, neexistuje otevírací doba, prostě street.
A jak je to s Oceanáriem? »Nové faktické informace nemám,« říká jednatelka australské společnosti Underwater World Olga Edney. »Magistrát nám neřekl, že to tam nesmí být, tak je Letná dál naší prioritou. Podpis smlouvy je na mrtvém bodě. Čekáme osm let, ještě jsme tu, ale také tu nemusíme být,« dodává temně. Jsou prý případně ochotni prohlédnout si nabízenou lokalitu Těšnov, ale… »Jednání je na mrtvém bodě, není co komentovat,« vzkazuje na náš dotaz pražský radní Pavel Klega.
Názory se opět různí: Radní Langmajer by si »to« u Stalina dovedl představit, Michael Třeštík soudí, že se »to« dá lehce zase odstranit, tak proč ne. Postoj Ondřeje Mirovského je odmítavý. »Oceanárium je příkladem dnešního trendu směřujícího k privatizaci veřejných prostor.« Pak by ale musel věnovat peníze na zabezpečení a využití pozůstatků po pomníku stát.
Tvůrce metronomu V. K. Nováka zajímá především osud jeho díla. Vytvořil je pro ono místo, není to lecjaký mobil, který může stát kdekoli. »Intelektuální a výtvarné spolky ve světě jsou připraveny se za to bít jako za ohrožený symbol demokracie,« říká. Že by další bojiště? Ale investor Oceanária se dušuje, že metronom ponechá na místě.
Příští sobotu, na světový den skateboardingu, se bude »u Stalina« konat mezinárodní závod Horsefeathers Beat the Street 2008. »Je to příklad spontánních aktivit, které jsou nejlepší a nejlevnější protidrogovou prevencí,« soudí Ondřej Mirovský. »Genius loci vzniká zvláštně. Myslím, že je to jedno z nejlepších využití, jaké kdy Letná měla,« zamýšlí se Michael Třeštík.
Pod kůží
Pražská Letná nemá pevné hranice. Každý si je vytyčuje srdcem. Kolem akademie jsou ulice jako Malířská, Sochařská, Umělecká a Keramická, jež navozují pocit šarmu a uvolněnosti. Celý ten kout rozmístěný podél dnešní ulice Milady Horákové, někdejší Belcrediho třídy, pulsuje životem, přelévá se do parků a na zahrádky hostinců a kaváren.
Je deset večer a ve slavné hospodě Na staré Kovárně jako by to hučelo méně než jindy. »Kdo vymyslel, aby se uzavřely dvě souběžné ulice zároveň? Tržby klesly o polovinu,« zlobí se provozní Jitka Najmanová. Na stěně nad její hlavou čtu verše: »Sluníčko, veď mě tmou i světlem. Ať si projdu bez úhony tím lidským peklem.« Trápí ji i placené parkovací zóny, jež proměnily Prahu 7 v síť modře lemovaných čtverců. Už jí kvůli nim utekl kuchař, který dojížděl z Neratovic. Řemeslníci odmítají přijet, ona sama nemá ve čtvrti stálé bydliště, a tak jí nezbývá než řešit své parkování hledáním díry v zákoně.
Stejný problém má i nedaleké PiDivadlo, scéna Vyšší odborné školy herecké. »Hrajeme hlavně pro děti, bez možnosti parkování je to problém,« svěřuje se zástupce školy Tomáš Marek. Vedou právě jednání s městskou částí, aby dostali výjimku, ale moc nadějí si nedělají.
Skalní Leteňáci věří, že svět končí na začátku pláně. Srdce Letné mají na rohu Kamenické a Kostelní. »Člověk vyběhl ze školy a rovnou se ocitl v parku,« vzpomíná na dávnou slast zpěvák Vladimír Mišík. To ale neznamená, že k dějům na pláni zůstávají rodáci lhostejní. Mišík podepsal petici Zachraňme Letnou. »Mám to tu pod kůží. Nehodlám se odtud hnout, ledaže by to tu rozbořili nebo kontaminovali,« řekl v rozhovoru pro Víkend.
Rozhodně je proti zvětšování stadionu Sparty. Podobně jako mnozí jiní by ho vykázal na okraj Prahy. »Soudný člověk nemůže chtít na Letné stadion z jiných než víceméně kriminálních důvodů,« vyhrocuje své stanovisko Michael Třeštík. Jak dopadne tento neuralgický bod Letné? »Kapacita stadionu se při nutné rekonstrukci a modernizaci částečně zvýší. Ne ovšem na čísla, kterými se rádi straší obyvatelé Prahy 7 – nepřesáhne třicet tisíc míst,« dušuje se místopředseda Českomoravského fotbalového svazu Vlastimil Košťál. »Že tu olympiáda nakonec nebude? V tom nevidím žádnou souvislost.«
Cestou na stanici metra Hradčanská míjím místo, kde se budují stovky podzemních, po chybě ve výpočtech však lehce nadzemních garáží. A pak padne světlo ze stavby na velkou reklamu na stěně vybydlené neorenesanční vily v místě, kde má vyústit tunel do ulice U Vorlíků. »Život je boj. Skvělé!« zní slogan na billboardu.
Autor: Naďa Klevisová
Zdroj: Víkend Hospodářských novin 13.6.2008