8. 3. 2023
Matěj Michal Žaloudek, člen Rady krajské organizace:
„Rád bych uvedl na pravou míru tvrzení Zdeňka Hřiba, současného náměstka pro dopravu, v aktuálním vydání podcastu Bulvár od Alarmu o tom, že v Paříži se zavádí rychlost třicet jen na „vedlejších komunikacích“.
Zdeněk Hřib v rozhovoru s Táňou Zabloudilovou říká:
„I v té Paříži, je to o zavedení třicítky ne na těch komunikacích páteřních, ale na těch vedlejších. (…) Situace [v Praze] je taková, že na těch vedlejších komunikacích ty opatření musí provádět městská část. Magistrát má ve správě ty páteřní komunikace, kde ani v té Paříži se vlastně nic nezměnilo.“
Ano, jistě bychom mohli polemizovat a slovíčkařit, co je to hlavní a vedlejší komunikace, ale Zdeněk Hřib to jasně připodobňuje k situaci v Praze. Těmi „páteřními komunikacemi“ (já radši říkám hlavními ulicemi nebo městskými třídami) se v Praze myslí místní komunikace 1. třídy. Třeba Smetanovo nábřeží, Karmelitská, Korunní, Seifertova, Slezská, Milady Horákové, Jugoslávských partyzánů, Zenklova, Štefánikova atd. Ty jsou ve správě hlavního města.
Kdo zná Paříž, ví, že takové ulice odpovídají v tamní uliční síti klasickým haussmannovským bulvárům: Boulevard de Magenta, Boulevard Saint-Germain, Boulevard du Montparnasse a stovkám dalších.
Prakticky všechny tyto bulváry (přestože mají většinou větší šířku než ty pražské) jsou v Paříži od roku 2021 pod třicítkou. Padesátka zůstává na ulicích, které lze dost dobře označit za výpadovky na městský okruh (např. šestipruhové Avenue des Champs-Élysées nebo Quai de Bercy) a částečně na městském okruhu samotném. Těm by v Praze odpovídaly vícepruhové komunikace – extravilánové části magistrály, Rozvadovská spojka, Liberecká s Cínoveckou, Jižní spojka apod.
Zatímco nový dopravní systém Paříže lze podle mého obstojně označit za plošnou třicítku, Praha má k tomuto ještě opravdu hodně daleko – třicítky nejsou nejen na městských třídách, ale ani na velké části místních komunikací 2. a 3. třídy (které jsou ve správě MČ), zcela absurdně je tedy zcela legální jet rychlostí 50 km/h i v ulicích křivolakého Starého Města nebo Malé Strany, ve vinohradských rezidenčních ulicích kolem Amerického náměstí nebo mezi žižkovskými činžáky kolem Kostnického náměstí, což skutečně je – v tom má Zdeněk Hřib pravdu – zodpovědnost městských částí.
Nevím, zda Zdeněk Hřib všechno to, co se v posledních letech děje v dopravní politice (nejen) Paříže neví nebo zda manipuluje záměrně, spíš asi to první. Ale považuju takovou rétoriku za nebezpečnou a dost zbytečnou.
Připomíná mi to chlubení se Klimatickým plánem na zahraničních konferencích, aniž by město mělo hotovou jeho implementační část (a tedy aniž by se jím město dva roky po jeho schválení zatím vůbec začalo řídit). Spousta západních metropolí za posledních 5 let dynamicky změnilo tempo, jakým se v nich proměňuje doprava směrem k bezpečnějšímu, udržitelnějšímu, efektivnějšímu, příjemnějšímu a klimaticky odpovědnějšímu systému. Bylo by fajn, kdyby je nový náměstek pro dopravu nebagatelizoval, a ještě před finalizací Programového prohlášení rady tam třeba zajel na intenzivní týdenní školení. Byly by to nejlépe vynaložené veřejné peníze na služební cestu, jaké si v současnosti umím představit. Rád kdyžtak pojedu s ním, třeba zrovna v Paříži jsem strašně dlouho nebyl.“