11. 9. 2008
Velký fanda malých běhů v Praze a okolí. Do práce jezdí na kole, rád běhá bos, nejraději má krosy, zatímco městský maraton na asfaltu ho neláká. Duši „zeleného“ politika nezapře. V Čechách má jeden duatlonový závod, na kterém je každoročně vítězem. Pražský radní Petr Štěpánek.
Kde běháte v Praze nejraději?
V Krčském lese. Bydlím blízko, jsou tam pěšiny, můžu si vybrat kopce nebo roviny podél potoka.
Potkáme vás tam spíše ráno nebo večer?
No, teď se tam dostanu tak na nějaké běhy, závody, takže spíše pozdě odpoledne při těchto bězích. Občas běhám s kamarádem od Žlutých lázní směrem do Modřan. Raději sportuji ráno. Když mám více času, zajedu si ráno na kole. Velice rád jezdím směrem na Zahořany, Jílové, tam je to neskutečně krásné. Mám-li méně času, jen vyběhnu z domu na čas, který si můžu dovolit.
Myslíte si, že je běh populární?
Ve srovnání s 80. lety si myslím, že není tak populární, jak běh či atletika byly. Dnes mi přijdou populární sporty, které potřebují nějaké to materiální vybavení. Ať už je to kolo, dříve tenis, potápění nebo golf, i když ten moc sportem není. Pořád si ale myslím, že spousta lidí v určité fázi života k běhu dojde, či se k němu vrátí. Je to nejjednodušší, nejpřirozenější forma pohybu. Plavat se musíte naučit, na kole se musíte naučit, ale běhat vás nikdo učit nemusí. To jsem viděl na svých dětech. Běhají automaticky a přijde mi, že čistěji než devět běžců z deseti. V dnešní době se běh opět stává, možná i díky mnoha módním a ženským časopisům, více populárním. Také díky akcím typu Pražský maraton se běh popularizuje a láká více lidí. I když z hlediska sportovního či zdravotního je blbostí běžet maraton jako první běh v životě, ve městě, po asfaltu… Na druhou stranu je to ale pro velkou spoustu lidí výzva a je to reklamou, dost drsně popularizovanou, a spoustu lidí to k běhu přitáhne. Paradoxně tyto velké komerční akce naučí hodně lidí běhat. Osobně se mi líbí, jak teď probíhá ve Spojených státech jakási renesance půlmaratonu. Organizátoři si uvědomili, že vzdálenost půlmaratonu je přirozenější a raději tedy přitáhnou lidi k tomu.
Je běh prestižní?
Na úrovni vrcholové atletiky určitě.
Co by mohl každý běžec udělat pro to, aby mohl říct, byl jsem si zaběhat, místo byl jsem na golfu?
Myslím si, že to je otázka každého, jak to má kdo ve svém životním stylu. Je to přirozený pohyb a prestiž možná ani tolik nepotřebuje. Na druhou stranu mu prestiž dodávají masové běžecké události, které jsou stále více populární.
S golfem zcela jistě bude ztrácet v tom, že golf je přístupnější například k obchodnímu jednání, protože člověk, který to vůbec neumí, může toho druhého doprovázet pěšky. Kdežto pokud řeknete někomu: „pojď si zaběhat“ a on není zvyklý, tak ho handicapujete tím, že nebude stačit třeba už jen dechem.
Běháte se sporttestrem nebo bez? Ale vidím, že ho máte na ruce.
Ano, protože dnes po práci jdu zrovna na závod. Jinak už moc ne. Nejraději běhám v létě, když je tepleji, vezmu si jenom trenky a nejlehčí boty a ani triko nemám. Cítíte vzduch kolem sebe… Na běhu je krásné, že k tomu nepotřebujete žádné další vybavení, a tak zbytečně nic nenosím. Kolikrát ani hodinky nemám. Každý kus vybavení z toho už dělá zase jiný sport. Kolikrát běhám i bos. Je to zdravé, protože celý den máte nohu v něčem, co neumožňuje normální činnost všech šlach a svalů, a proběhnutí bosky je sice společensky nepřijatelné, ale krásné. Vidím to u dětí, když běhají bosy, tak skákají jako na pružinkách, ale jak jim dám boty, tak už to není ono.
Je běh zdravý sport? Dejme tomu takový maraton ve městě.
V zásadě si myslím, že není zdravé dopadat čtyři hodiny na asfalt. Ač ty obrovské akce typu Pražského maratonu propagují a popularizují běh, mám pár kritických výhrad. Jednak kvůli rekordu špičky je to běh jenom po rovině, to není normální, to ať si běhají na oválu. Druhá je, že se to běhá po tom asfaltu, a další že netrénované lidi ženou do nadlidského výkonu na něčem takovém tvrdém. Organizátoři by se neměli bát dělat zajímavé maratony, plánovat úseky mimo silnice. Dejme tomu u Pražského maratonu světový rekord nikdy nepadne, protože jsou tu kostky, není tu absolutní rovina, stále tu fouká. Rekordy padají v Chicagu nebo Berlíně, ale tady ne, proto by to bylo lepší dělat na lepším povrchu. Z těchto důvodu jsem také nikdy neběžel měřený maraton. Běžel jsem sice padesátikilometrové vzdálenosti, ale maraton jako takový ne. Ne že bych se tomu cíleně vyhýbal, ale nevyhledával jsem to a také jsem vždy neměl čas na přípravu.
Jaká byla nejdelší vzdálenost, kterou jste uběhl?
Na jeden zátah 100 km, prokládáno chůzí.
Na který výkon jste nejvíce hrdý?
Já jsem rád, že se vůbec na závody dostanu. Nejhodnotnější výkony mám asi z běžek, kdy jsem měl výkonnostní třídy a závodil jsem. Co se týče veteránských časů, tak asi ten duatlon v Petrově, i když to není nijak početně obsazený závod, vyhrál jsem každý ročník.
Kolik jich bylo?
Čtyři nebo pět.
Tak my to napíšeme a přijede vám tam silná konkurence.
To ani nemusíte, už jsem vyhrál i o jen 2 vteřiny, tak je to otázka času, než mne někdo porazí. Jsou závody, které mi jdou lépe a které hůře. Co mi vyloženě nejde, jsou silniční desítky. Nekonečný asfalt není pro mě. Dobře se mi běhají krosy s menším převýšením. Tam člověk uplatní sílu a nějakou tu techniku běhu.
Máte svůj tajný běžecký cíl?
Aby mi nohy vydržely a běhal jsem ještě v 80 letech.
Jaká je vaše nejoblíbenější trať?
Nejlepší výsledky mám na krátkých krosech do 5 km s drobným převýšením. Samozřejmě, když se v tom člověku daří, tak ho to asi nejvíce baví. Co je nad pět kilometrů, na to se musí trénovat, to nejde běžet na sílu a na to nemám čas.
Tím jste nám odpověděl i na další otázku, zda kopce nebo rovina.
Kopce ano, ale spíš členitost. Když se běhají závody do vrchu, ty já také moc dobře neběhám, protože jsem těžký a ti šedesátikiloví kluci mě tam mastí. Pro mě je ideální krátký, hodně členitý závod s relativně obtížným povrchem, když je trochu po dešti, kořeny, v lese… tak to mám nejradši. Klasické krosy.
Máte nějaký vysněný závod?
Já si tam čistě z praktických důvodů zatrhávám pražské závody, na ně dojedu na kole. Zjistil jsem, že jízda do hodiny na kole nemá na běžecký výkon vliv. Závod tedy ani ne, ale kdybych měl víc času, jel bych na nějaký mimo Prahu. Třeba i nějaký běh do vrchu na Slovensku, kde máte převýšení 1000 m. Na druhou stranu musím říct, že zázemí v Praze je fantastické. Kolikrát se ani nemusíte nikam hlásit, přijedete tam, vytáhnete drobné z kapsy, dostanete číslo a za pár minut člověk běží.
Tykáte si s běžci?
Ano, to je běžné. To ale není pouze mezi běžci, ale tykají si v každé jasně definované skupině, to
je součást češtiny. Běhám už dlouho a zkusil jsem spoustu sportů a musím říct, že mezi běžci jsou nejkorektnější vztahy. Nepamatuji, že by si někdo zkrátil trať, když vás někdo předbíhá, tak vás nezapomene povzbudit, pomalejší zavčas ustoupí a uvolní trať, žádné lokty, nikdo nepodvádí. Líbí se mi na tom, že v běhu je i průřez celou společností. Na závodech se vám sejdou lidé, kteří celý den manuálně pracují, ale i z univerzit, všechny věkové kategorie. Je to jedno z mála prostředí, kde se člověk může setkat se všemi napříč společností. I když na druhou stranu jsou ti běžci skupina sama pro sebe.
Žil a pracoval jste nějaký čas v USA, jaký je rozdíl v běhání tady a tam?
Tam popularizace běhu na konci 70.let proběhla tak dramaticky, že běhá opravdu každý. Je to tam pohyb číslo jedna. Když bych porovnal třeba stezku v Modřanské rokli, tak tam je to samé kolo nebo na bruslích, kdežto v Americe je to samý běžec a občas někdo na kole či bruslích. To je ale myslím výsledek cílené popularizace.
Pomáhá to, když je vidět americký prezident, že si jde zaběhat?
Ano. V tom až tak nesouhlasím s Ivem Domanským, protože si myslím, že kdokoliv si vezme trenýrky a boty, byť na jedinou příležitost, protože normálně neběhá, tak vždy někoho přitáhne. Každá akce, která popularizuje běh, každá osobnost, která se ukáže v běžeckém, byť jednou, tomu pomůže.
Vidím za vašimi zády mapu Prahy s nedostavěným okruhem. Myslíte, že je přílišná utopie, aby se třeba v den výročí otevření okruh pro auta zavřel a běželo se kolem Prahy?
Já osobně bych to uvítal, ale myslím si, že k tomu zatím není politická odvaha a je spousta lidí, kteří v tomto směru přemýšlejí konzervativněji. Mým snem je jet časovku po D1. Od Velkých Popovic, jak je ten kopec, na Štvanici. Mě úplně nebere to zavřít pro běh, protože mi běh po asfaltu, kdy tam všichni plácají nohama, úplně nehraje. Ptáte-li se mě jako politika, tak jsem hned pro. To pak zase novináři napíšou, jaký bude v Praze dopravní kolaps, že je ohrožená doprava! Jaká ohrožená doprava, vždyť běžci jsou také doprava a navíc to je svátek klidu v tom městě. Já bych to zavřel klidně třicetkrát do roka. Třeba v New Yorku každý týden zavřou nějakou avenue a jsou tam trhy a pak těch sportovních akcí, co tam je. To se musí ale posunout celá společnost, je zde spousta lidí, kteří jsou posedlí autem a všechno tomu přizpůsobují, a to je špatně.
Autor: Tereza Rozehnalová
Zdroj: www.behej.com 10.9.2008