18. 9. 2020
Zájem, jímž pražská veřejnost v první polovině minulého roku reagovala na zprávu klimatického panelu OSN, nás naplňoval nadějí, že hlavní město Praha co nejdříve zodpovědně přistoupí k největšímu úkolu dneška: včasnou aktivitou se zajistit před zásadními a nevratnými změnami klimatu a jejich fatálními dopady na fungování naší civilizace.
O rok a půl později se však zdá, že i současné „vedení Prahy s lidskou tváří“ se inspiruje politikou celostátní vlády. Totiž věnovat se tématu jen v reakci na bezprostřední poptávku, a nechat ho ležet, jakmile veřejná pozornost jen trochu poleví. Klimatické ohrožení je přitom jako obrovský skalní masiv, jenž se pouze a jen z naší omezené perspektivy může zdát zastíněný blízkými útesy současné pandemie.
Mezi řadou kroků, které po pražském magistrátu požadujeme, je většina velmi konkrétních, tyto nápady však nadále zůstávají nevyužity. Jedním z nich, s nímž nabízíme také vlastní pomoc, je zavedení energetického managementu v budovách ve správě magistrátu. Týká se to budov školských, kulturních (viz Umění pro klima) nebo třeba budov Dopravního podniku. Ve hře jsou značné úspory vody, tepla a elektrické energie. Tedy toho, co je nejpřímějším pojítkem mezi Prahou s jejími konkrétními veřejnými budovami a zdánlivě abstraktním, planetárním problémem klimatu.
Ústy našeho pražského spolupředsedy Víta Masare jsme to pražskému vedení připomněli v květnové interpelaci, dodnes nezodpovězené, a znovu pak minulý týden na zastupitelstvu. „Vyzval jsem radního pro školství, radního pro majetek a opět primátorova náměstka – radního pro životní prostředí, aby tuto agendu neopomíjeli a dělali to vzhledem k její závažnosti třeba i ve více lidech,“ upřesňuje Masare.