12. 6. 2011
Strana zelených je znepokojena postupem vlády při snaze zamezit stávce pracovníků v dopravě. Právo na stávku je garantováno Listinou základních práv a svobod a mezery v legislativě nelze využívat k blokování výkonu ústavního práva.*)
Vládní návrhy na změnu daňových zákonů, zákoníku práce a systému důchodového zabezpečení zásadním způsobem změní práva a povinnosti všech občanů České republiky, a proto vyžadují širší společenskou podporu. Odpor odborových svazů je vážným signálem, že vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných podcenila dialog mezi dočasně vládnoucí většinou, opozicí a občany.
„Vláda je naivní, pokud si myslí, že na základě formálních nedostatků zabrání manifestaci odporu, který svými reformami vyvolává. Můžeme se ptát, zda je to život v akváriu nebo prostý cynismus, který brání vládě vnímat napětí, jež ve společnosti přerůstá únosnou mez. Dnes vláda byrokraticky potlačí stávku, příště se kvůli své aroganci může setkat s mohutným občanským odporem,” říká předseda zelených Ondřej Liška.
„Strana zelených považuje za nepřijatelné, aby vláda, která je již několik měsíců zmítána hlubokými vnitřními neshodami, prosazovala radikální hospodářské a sociální reformy bez veřejného a věcného vypořádání všech námitek parlamentní opozice a odborových svazů. Silový postup bude mít jediný následek – nový parlament za tři roky reformu zruší,” prohlásila místopředsedkyně Strany zelených Petra Kolínská.
„Kritikům stávky vadí, že si prý odboráři berou cestující jako rukojmí. Není to pravda: nám, kdo jezdíme veřejnou dopravou, prokazují stávkující tu nejlepší službu, neboť jejich mzdy velmi souvisejí s kvalitou naší přepravy,” uzavírá člen Předsednictva Strany zelených Matěj Stropnický.
*) Konkrétně se jedná o čl. 27 odst. 4 Listiny základních práv a svobod („Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.“) ve spojitosti s čl. 2 odst. 3 („Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“). Z Listiny základních práv a svobod tedy jednoznačně vyplývá právo na stávku za účelem ochrany hospodářských a sociálních zájmů, které může být do určité míry omezeno (jen) zákonem. Samotný fakt, že zákonodárce nepřistoupil k právní regulaci stávky obecně, ale reguloval pouze určitý typ stávky v rámci kolektivního vyjednávání, tedy neznamená, že jakákoliv jiná stávka mimo režim zákona o kolektivním vyjednávání je vyloučena.